Amelia Allingham

Jmenuji se Amelia Allingham a narodila jsem se 27.6. 1974 v Oxfordu. Nadále tady žiju ( v ulici London road 201). Dnes už jsem tu sama, ale bydlívala jsem zde s rodiči – s matkou– Kelly Allingham (dříve Graham), která pracuje jako zdravotní sestra v místní nemocnici a s otcem – Steve Allingham je vedoucím pracovníkem v prodejně domácího nábytku. Prodejna, ve které pracuje, je docela malá, ale nikdy jsme nestrádali. Naopak. Řekla bych, že si žijeme dobře.
Bydlel tu také bráška Paul. Je o sedm let mladší, než já a ačkoliv to mezi námi poslední roky skřípe, mám ho moc ráda.
 A proč jsem tu sama? Po smrti babičky mi rodiče uvolnili domek, kde jsme spolu bydleli a sami se přestěhovali do domku po babičce. Je to lepší i kvůli Paulovi.
 NO vlastně…tak docela sama tu vlastně nebydlím. Mám tu kocourka Kulíška. Koupila jsem si ho po smrti mojí malé Minnie, kterou jsem dostala od babičky z máminy strany ke svým pátým narozeninám. Také mám sovu. Dostala jsem ji od May – mojí nejlepší kamarádky z Bradavic – když odcházela ze školy.

Co se týká krevní příslušnosti, nepatřím mezi čistokrevné čaroděje. Do Bradavic chodila má matka. Vlastně celá rodina z její strany prošla Bradavicemi.
Babička Isabell patřila mezi šlechtu, nebo něco takového. Díky svazku jí a dědy (ten chodil do Nebelvíru) spojily dva poměrně mocné rody a získali na majetku.
Babička docela těžce nesla, že si mamka vzala mudlu a zpočátku jí odmítala pomáhat, když měli naši finanční krizi. Pak se přeci jen umoudřila, ale maminka vždy odmítala jakoukoliv větší pomoc z jejich strany. Vždy se chtěla o svou rodinu starat sama a nikdy si nestěžovala, že přišla o pohodlí, které měla, když žila ještě s babičkou. Babička tu už ale s námi není.
Otec je mudla každým coulem. Nikdy na kouzla nevěřil. O tom, že je mamka čarodějka, se dozvěděl necelý rok poté, co spolu žili. Nikdy ji za to neodsuzoval. Naopak si z ní kvůli tomu v dobrém utahuje a ona mu potom v legraci vyhrožuje, že mu vyčaruje na těle něco strašného.. :o)

Když mi přišel dopis, byla celá rodina velice ráda. Všichni mě podporovali a nikoho nenapadlo, že by mě do školy nepustili. Byla jsem zařazena do Mrzimoru (jinam, než moje matka. Ta byla v Havraspáru), kde jsem v průběhu let měla funkci Prefekta i Primuse. Byla jsem s výběrem Moudrého klobouku nanejvýš spokojena, i když jsem – asi jako většina studentů – zpočátku toužila jít ve šlépějích svých rodičů.
Paul do Bradavic vůbec nenastoupil. Nepřišel mu dopis. Nikdo jsme tomu nechtěli věřit, ale nedělali jsme z toho tragédii. Holt je více po taťkovi. Paul to ale velice špatně nese dodnes.

V Bradavicích už pár let nestuduji. Nastoupila jsem na kurz, po kterém bych se měla stát bystrozorem. Už jsem ve druhém ročníku a pevně doufám, že kurz dodělám úspěšně a můj sen o bystrozorování se splní.