9. zápis
Proboha..! Já jsem věděla, že se něco ve škole děje a věděla jsem to i když jsem loni odjížděla, že se něco semele. Po celou dobu jsem měla tak špatný pocit..! Vůbec nevím co mám dělat…
Většinu času mi teď zabírá škola, samozřejmě. Pokud ale přece jen mám čas, jsme doma, nebo se přemístím do Prasinek a zjišťuji co se děje. Párkrát jsem se sešla se Sayuri u vstupní brány a povídaly jsme si. Pokaždé mi říkala, jak jsem to tam strašné a že po ní jde jeden profesor…Že si na ní zasedl a tak…Pak mi také vyprávěla o těch ministerských, jak přišli na kontrolu. Zaráželo mě, že ta jejich „kontrola“ trvá už pomalu rok, nicméně nic špatného se nedělo a nebyl důvod se bát…Přesto jsem si říkala, že to není nic dobrého, ale myslela jsem si, že to už je moje podezíraá povaha, která vše zveličuje…
Poslední dva dny se ale ukázalo, že vůbec nešlo o špatný pocit.
Psala jsem dopisy Jamiemu a Sauri a neodpovídali. Mrzelo mě to, ale říkala jsem si, že třeba nemají čas…Pak jsem dostala do ruky noý výtisk většce. Psalo se tam o tom, že Brumbál je zbavený funkce ředitele a místo něj je dosazený jako Šéfprofesor nějaký chlap z ministerstva. To mě vyděsilo. Proč se Brumbál nebránil? Má přece na všechny kolem takový vliv..! Co se tam semlelo, že ho sesadili..?
Napadlo mě, že pokud o tom někdo všechno ví, bude to Gina. Napsala jsem jí proto dopis a domluvila si s ní schůzku. Nepřišla.
Bála jsem se. Bylo strašné vědět, že se uvnitř hradu děje něco špatného, ale není možnost jak něco víc zjistit, nebo s tím něco dělat…
Druhý den jsem šla na oběd do Kotle. Zrovna tam prošel Kamelot s Expresním číslem a nechával je u Trewise. Rychle jsme si jeden plátek koupila a málem mi zaskočilo, když jsem přečetla titulní stranu – Vyhodili čtyři profesory! Srdce s emi rozbušilo a já se snažila zahnat myšlenku, která se mi vkrádala do hlavy. Připadala mi nesmyslná a paranoidní.
Mezi yhozenými byla i Alashama. Hned jsem jí napsala dopis s prosbou o schůzku. Odpověděla obratem, že se sejdeme Kotli. Netrvalo dlouho a my se viděly…‘
Vypadala v pořádku a ani nepůsobila naštvaně…Hned jsme ji začala zpoídat, ale ona o tom nechtěla mluvit na místě, kde by nás někdo mohl slyšet. Navrhla proto přesun k ní domů.
U ní ve vile to bylo, jako vždy, útulné a klidné. Děti prý spaly nahoře v patře a tak byl prostor pro hovor.
Ala začala od začátku. Vyprávěla mi naprosto vše a čím víc mi toho řekla, tím menší dušička ve mně byla. Nebyla jsem paranoidní. Mezi ministerskými jsou opravdu Rudí!
Připadalo mi zhola nemožné, že by se pokusili znou o obsazení Bradaic, když jim to už jednou nevyšlo. Oni ale Rakashu očividně opravdu chtějí a nevzdají se jí. Tentokrát jen zvolili jinou metodu vpádu. Pomalu se vplížili, namísto tvrdého útoku jako posledně…
Připadala jsem si jako hlupák, když jsem si vzpomněla na Say a na její stěžoání si na chování některých dospělých v hradu…A bála jsem seo ní. Bála jsem se i o Jamieho a k němu po nějaké době přece jen také došla řeč. Ptala jsem se Aly na to jak se má a jestli je v pořádku…Zase mi nepsal. Byla jsem strašně naštvaná, když jsem zjistila, co se ve škole děje a i když jsme ho stokrát prosila, aby mi dal vědět, kdyby se cokoliv dělo, opět se na mě vykašlal…
A jak jsem zjistila, vykašlal se na mě i v jiném směru. Našel si někoho jiného…
Bolelo to, ale tak nějak jsem to tušila…Nevím proč…Možná s emi ale i ulevilo…Bylo mi jasné, že tohle je opravdu už konec. Dál to už nepůjde. Tohle neodpouštím…
Z trudných myšlenek mě vytrhla Ala, když se zeptala, jestli chci vidět ty její špunty. Samozřejmě jsem chtěla.
Vyvedla mě nahoru do patra a ukázala pokoj, kde byly dvě postýlky. Prcci spali jako dvě Šípokové Růženky a vypadali spokojeně…
A pak mi přišel dopis…