Jdi na obsah Jdi na menu
 


64. zápis

21. 8. 2014

 Nevím, co se děje. Vše se semlelo tak rychle a ani nevím, jestli je Michael v pořádku…

Poslední dny jsme se moc nepotkávali. Oba jsme měli moc práce. U mého stolu se  kupí zápisy z Ameriky o případu se SABATem. Nechci se tady rozepisovat, o co jde. Je to přeci jen tajná záležitost.
V každém případě si zažádali o další posily a mezi nimi byl i Michael. Myslela jsm si, že to bude jen na chvíli, ale spletla jsem se. K mému překvapení se každý den vracel domů (díky přemisťování to nebyl problém, jen byl pokaždé strašně unavený). Jednou se ale nevrátil. Nevrátil se ani následující den, ani ten den potom. Ptala jsem se po něm na Ústředí, jestli nemají nějakou informaci o tom, že by musel zůstat v Americe, ale žádnou takovou informaci nedostali.
Začal ve mně hlodat strach a každý den sílil.
Nevím, jestli to bylo právě mým špatným psychickým rozpoložením, ale začala jsem mít doma strach. Necítila jsem se tam dobře, ačkoliv jsem věděla, že dům je velice dobře chráněn kouzly. Pořád jsem měla pocit, že mě někdo sleduje..A pak se to začalo dít.
Kouzelné bariéry byly postupně narušovány, lotroskop se rozeřval a za okny jsem jednou viděla obličej.
Byla jsem vystrašená. Ta kouzla byla několikrát posilována. Tvořila jsem je já i Michael…Byly to jedny z nejspolehlivějších kouzel, která Bystrozoři používají k zabezpečení daných lokalit.
Přemístila jsem se do Kotle, a byla tam snad celý den. Potkala jsem Sayuri, se kterou jsem se dala do řeči. Pak jsem se rozhodla. Vzala jsem ji ke mně domů a požádala ji, aby se sem každý den zaskočila podívat a měla přitom hůlku připravenou. Divila se tomu, co po ní chci a tak jsem jí vše vysvětlila. Nevypadalo to,  že by m věřila, ale to nevadí.
Následovaly dva dny, kdy se několikrát opakovalo ono prorážení bezpečnostních kouzel. Každý den jsem je znovu a znovu obnovovala a posilovala.
Rozhodla jsem se, že v domě budu co nejméně a přemístila jsem se do Visánku. Procházela se tam a bylo mi celkem dobře.
Pak si už jen pamatuji, jak se zpoza stromů vynořili dva muži, jeden na mě mířl hůlkou, druhý mě pevně chtil a přiložil mi nůž ke krku…Nadávali mi, táhli mě někam do lesa a vlastně netuším, co po mě chtěli.
Nevím, jak se potom všechno seběhlo, ale povedlo se mi dostat ze sevření toho chlapa, vyrazila jsem mu asi nůž a bodla ho…Pak jsem utíkala a sahala po hůlce…A dál si nic nepamatuju.
Probrala jsem se až u Munga, kde jsem doposud. Obličej mě bolí, břicho mě bolí…Mám zavázané břicho i hrudníOd pasu po ramena jsem zavázaná obvazama. ..A nemůžu mluvit. Nevím proč. Prostě místo slov ze mě vyjde jen takové skučení. Lékouzelnice říkala, že jsem tu strávila pár perných dnů. Neřekla mi, co přesně se tu dělo, ale podle jejího ostražitého pohledu to asi nebylo moc pěkné.
Byla tu u mě na návštěvě Sayuri. Vyčítá si, že se za mnou nešla podívat a ohlídat, že je vše v pořádku. Ona ale přece za nic nemůže.
Lékouzelnice mi také řekla, že Michael nikde neleží. Komunikace s ní byla zpočátku dost těžká, ale pak jsem ji poprosila o tužku a papír a jde to snadno. O Michaelovi nic nevědí a Rosa prý službu nemá. Snad je na dovolené, nebo co.
Nevím, jak dlouho mě tu budou chtít ještě nechat. Uvidím, co mi řeknou po převazu a jak se rozmluvím. Snad se rozmluvím…
Mám strach. Nevím, kdo byli ti muži a co chtěli. Nevím, zda tam čekali přímo na mě, nebo jestli by přepadli každého, kdo by šel kolem. Nevím, zda to jsou ti samí, co se snažili dostat ke mně domů. Nevím, zda mají něco společného se zmizením Michaela…Nevím nic.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář