58. zápis
Tak jsem nic nezjistila. Nechala jsem to plavat. Postě mi někdo ostříhal vlasy, no! Neměla jsem čas se tím zabývat. Vánoce se blíží a já sháním, co se dá. Michaelovi se účes líbí, tak co řešit? Stejně si je za nějaký čas zase nechám dorůst.
Jsem zvědavá, jak se budou dárky líbit.
Našim jsem dala zájezd na Zéland. Hlavně teda kvůli mamce. Vždycky tam chtěla. Je mi jasné, že bude vyšilovat, kvůli ceně toho zájezdu, ale teď si to mohu dovolit.
Paulovi jsem dala pár knížek o kouzelnickém světě a oblečení. I když spolu už mluvíme, je stále cítit taková ta neviditelná bariéra, která asi nikdy nezmizí. I tak jsem ráda za nějaký postup.
Rose jsem dala poukaz na několikeré ošetření pleti a masáže, aby si trochu odpočinula. Pro malou Trishu jsem jí dala úžasný domeček pro panenky. Vím, že je na něj ještě malá, ale nemohla jsem si pomoct. Je dokonalý.
Sehnala jsem dokonce i dárek pro Ginu. Teda spíš našla. Je to jedna starší fotka, na které sedí Gina na zahradě a směje se. Chtěla jsem, aby to měla jako přípomínku doby, kdy vypadala šťastná. Jaká byla… Zamaskovala jsem to také nějakým luxusním oblečením. Snad jí ale dojde, co jsem tím chtěla říct.
Nejtěžší bylo vybrat dárek pro Michaela. Už dlouhou dobu jsem byla rozhodnutá, co mu dám, ale stále jsem nevěděla, jak to podat. Když jsem ale šla na Příčné kolem obchodu s luxusním oblečením pro kouzelníky, dostala jsem nápad. Nechala jsem mu ušít naprosto úžasný slavnostní oblek, ke kterému jsem mu koupila i klobouk a hůlku. V Medovém Ráji jsem pak objednala obrovskou tabulku čokolády – na nervy – a pak vše zabalila. Jsem zvědavá, zda pochopí…
Dnes jsem potkala k večeru Sayuri. Očividně měla radost, že mě vidí. Poručila mi, ať zůstanu, kd ejsem a hnala se ke krbu, kde se za okamžik opět objevila s obří krabicí v náruči.
Nejprve mi dala jmelí, poté mi předala dárek. Zdráhala jsem se, ale ona jinak nedala, než abych si to vzala. Také chtěla, abych si ho hned rozbalila. Ivnutř byla spousta věcí, které s emi budou hodit. Pohled mi ale padl na tučnou obálku, která ležela docela dole. Mám si ten dopis přečíst prý až budu mít klid.
Hned, jakmile jsme přišla domů, jsem se do něj pustila, to je jasné.
Co tam bylo? Ach...Obrovské dojetí. Víc k tomu nemám co říct. Plakala jsem u toho dopisu jako malá, ale ne smutkem. I když to možná ano. Zčásti - že je to vše už pryč. Byla jsem šťastná.
Jsem vděčná za tak krásný dárek. Vše ostatní, čím mě Say obdarovala, mi udělalo radost, ale mě by stačil pouze a jen ten jediný dopis.
Komentáře
Přehled komentářů
Kedykoľvek ho môžeš prísť udať bystrozorom, budeme čakať... :-D
.
(William, 17. 5. 2014 17:50)