53. zápis
Fajn. Asi mi momentální dění usnadní veškeré přemýšlení nad tím, jak jen odmítnu odznak. Nedají mi ho. Vyhodí mě.
Proč?
Byl mi přidělen případ, na který prostě nemám.
Začalo to včera v odpoledních hodinách, když mi domů sova přinesla dopis od Aarona, že se mám ihned dostavit na Ústředí. Hodila jsem na sebe plášť, vzala hůlku a přemístila se na Ministerstvo. Upalovala jsem k výtahům, kde jsem se srazila s Michaelem. Také muposlali dopis. Cestou k ústředí se mě ptal, zda vím, proč si nás zvou. Zda jsem jako něco neprovedla. Ujišťovala jsem ho, že si ničeho nejsem vědoma. K Aaronovi jsme došli tedy společně. Michael zaklepal, ani nečekal na vyzvání a vstoupil.
Uvnitř byl pouze Aaron. Byla jsem trošku nervózní a přemýslela jsem, zda jsem opravdu něco pokazila. Nevím, proč mi na tom tak záleželo, když jsem chtěla (chci) odejít. Nejspíš proto, že jsem nechtěla Michaelovi udělat ostudu.
Aaron seděl v křesle a chvilku si nás mlčky prohlížel, pak před nás na stůl hodil obálku s adresou redakce Věštce se slovy „To přišlo dnes. Naštěstí měli dostatek rozumu a nedali to hned k tisku.“ Michael si obálku vzal jako první. Oba se tvářili dost vážně. Když mi Michael dopis předával, ptal se Aarona, zda to je pravda. Aaron přitakal.
Konečně jsem se mohla podívat na řádky, o kterých se bavili.
Byl to krátký článek, který byl poslán do redakce k okamžitému otisknutí. Psalo se v něm o únosu jednoho muže ze Starostolce. Jako výkupné požadují únosci 10 000 galeonů. Pokud k proplacení částky nedojde, muž zemře.
Nebyla to pěkná zpráva, ale věřila jsem, že Michael ho najde a celou tu záhadu vyřeší. Pletla jsem se. Aaron případem pověřil mě.
Snažila jsem se tvářit klidně, když mi to oznámil, ale obávám se, že se v mých očích zračil strach a nejistota, které jsem cítila.
Pokazila jsem i menší případy. Proč zrovna mě přiřadili takový případ? Jde o život velice důležitého a vážěného člověka! Jde přece o člena Starostolce!
Než jsme odešli, Aaron nám ještě sdělil, že článek psala Gina a že pokud zklamu, vyloučí mě. To je právě ten fakt, který mi vyřeší veškeré vysvětlování, proč chci odmítnout odznak. Prostě tohle pokazím, jak to mám ve zvyku a oni mě vyřadí sami. Jak prosté!
Na ústředí jsme se už nezdržovali. Teď musely jít moje strosti stranou. Šlo o život.
Jako první jsem se rozhodla podívat se do domu, kde onen muž bydlel. Aaron nám řekl, že bydlí v Godrikově dole hned vedle hřbitova a že v práci nahlásil dovolenou. Nikdo ho proto v práci nepostrádal.
Do Godriku jsme se přemístili. Tedy kousek za něj. Pak už jsme docela snadno našli požadovaný dům. Michael se opřel o zeď, já předstírala, že si zavazuju tkaničku a přitom jsem nenápadně odemkla dveře. Vklouzli jsme dovnitř a začali dům prohledávat. Nejprve jsem ale zkontrolovala kouzlama, zda jsme tam opravdu sami a zda tam není někdo zastřený. Jednou jsme se už takhle spálili. Pak jsem zkontrolovala, zda nejsou kolem pasti a vyrazili jsme na průzkum.
Všude byly střepy, cáry jakési látky, potrhaný plášť a tak. Našla jsem i hůlku, kterou jsem vzala s sebou. Nic víc se nenašlo. Bylo ale jasné, že nešlo o příjenou návštěvu a že se Aaron bránil. Odvlekli ho očividně přímo odsud. Z jeho domova.
Jako druhé místo jsem vybrala Ginin dům. Musela jsem si s ní promluvit. Potřebovala jsem zjistit, co vše ví. Psala přece ten článek!
Pověděla mi toho dost. Tedy víc, než jsem očekávala. Vypadalo to, že mi poví i víc, ale Michael zase nedržel pusu a řekl jí něco o jakémsi jejím spisu, který četl a který, podle jejích slov, měl být už zničený. Očividně se jí strefil do živého místa, které ji bolelo. Zatvrdila se a odmítala už cokoliv říct a nakonec nás poslal pryč.
Byla jsem na Michaela tak naštvaná!
Nejen, že jí ubížil a že zasahoval do MÉHO vyšetřování, ale on i zamezil přítoku informací! Něco jsme zjistili, ale nebylo čeho se chytit, abychom mohli pokračovat v pátrání.
Věděli jsme, že je jistá spojka, od které Gina dostala fotku toho uneseného muže a vzkaz od únosců (oboje jsem zabrala jako důkazy). Věděli jsme, že jde o tři osoby a že jsou v ohrožení další lidé, pokud se článek nevytiskne. Ve chvíli, kdy nám ale Gina měla povědět jméno té spojky, ťal Michael do živého a ona utichla. Neměli jsme další stopu. Neměli jsme nit. Jak já zuřila!
V tu chvíli se ale uprostřed obýváku – kam jsme se přemístili, abych mohla na Michaela v klidu ječet – objevil patron v podobě sovy. „IHNED se dostavnte na ústředí. OBA!“ Hlas to byl Aaronův.
Jakmile jsme vešli do jeho kanceláře, poslal nás do vyšetřovací místnosti. Otočili jsme se na patě a zamířili tam.
Přes sklo jsme viděli vystrašenou ženu, která seděla nahrblá na židli a očividně se strašně bála. Vešli jsme do místnosti k ní a ona sebou trhla.
Představili se jí a nechali ji povědět proč přišla. Nevěřila jsem vlastním uším, když spustila. Byla to Spojka! Ta žena byla onou osobou, která Gině předala fotku a vzkaz od únosců. To ona viděla ty tři osoby (bohužel se maskovali).
Přišla, protože se bála už i o svůj život. Před hodinou se u ní totiž ti tři zastavili s tím, že to vše nějak moc dlouho trvá. Neskutečně mě vyděsila, když mi řekla, že jí přibili mrtvolu na dveře a řekli jí, že tak skončí i ona, pokud článek nevyjde. Pak dodala, že šlo o mrtvolu kočky. I tak to bylo nechutné.
Pokusili jsme se ženu uklidnit a zašli k Aaronovi, abychom mu pověděli, co jsme zjistili. Měli jsme se k ní vrátit a zjistit o ní více. Nechápala jsem proč. Napadaly mě varianty jako že si někdo z bystrozorů vezme mnoholičný lektvar a bude se za ní vydávat, až znovu přijdou…nebo mě také napadlo, že ji bude chtít Aaron použít jako volavku. Ne. Vše bylo jinak. To jsem zjistila ale až když jsem ženu vyzpovídala. Zjistila jsem si kde žije, s kým a jaké má doma zvíře…Podobné maličkosti jsem zjišťovala.
Do tohoto vyšetřování mi sova přinesla krátký vzkaz. Při jeho čtení mě zamrazilo. Nejen kvůli obsahu, ale spíš, co bylo kolem.
Psala Gina. Napsala jméno spojky a dodatek, že tím se mnou skončila. Bylo mi to líto, ale horší byly kapky krve, kterými byl papír potřísněn.
Začala jsem se o Ginu strašně bát. Nevěděla jsem, zda si něco ona sama udělala, nebo jí někdo něco provedl, či zda snad ona někomu něco provedla.
Když jsme ji vyslýchali, říkala, že můžou jít i po ní. Ona přece napsala ten článek.
Michael si všiml mého výrazu, omluvil nás a vyšli jsme na chodbu. Podala jsem mu lístek, on si jej přečetl a chápavě pokýval hlavou. Věděl, že budu chtít za ní. Nechal mě jít.
Upalovala jsem s tlukoucím srdcem do Atria, odkud jsem se přemístila k Gině.
Sotva jsem ucítila pevnou půdu pod nohama, začala jsem volat Ginino jméno a rozhlížet se po ní. Zjistila jsem kouzlem, zd aje někdo kolem. Pouze jedna osoba. Rozsvítila jsem si a spatřila za sebou Ginu.
Seděla v křesle, pod sebou kaluž krve. Na předloktí se jí táhla dlouhá rána, která stále krvácela. Pobledlá Gina sem tam upila z lahve whisky a nechtěla se mnou moc mluvit. Jen se divila, co tam dělám.
Začala jsem hledat lahvičku protikrvácivého lektvaru, ale zjistila jsem, že jsem ho vypotřebovala při poslední výpravě. Měla jsem ale alespoň obvazy a tak jsem jimi ovázala krvácející ránu, čapla pevně Ginu za zdravou ruku, vytáhla ji na nohy a přemístila se s ní k Mungovi. Tam jsem ji vrazila do rukoou nejbližšího Lékouzelníka a až když jsem viděla, že spolu odešli, přemístila jsem se – stále stejně vyděšená – zpět na ústředí.
netuším, co se stalo. Gina mi nic neřekla, ale to se snad brzy dozvím.
U Aarona v kanceláři jsem zjistila, proč jsem měla zjišťovat všechny ty detaily o ženině životě.
Máme vytvořit ochranu u ní doma. Přímou ochranu svědka, kdy měli být přítomni tři bystrozoři.
Vybráni jsme byli já, Michael a ještě jeden bystrozor, kterého jsem doposud neznala. Je to Zvěromág.
Já budu představovat kamarádku oné ženy. Prý by nidko nehádal, že jsem Bystrozor. Ten zvěromág se umí přeměnit na psa a bude stále za patama té ženy. No a z povzdálí to bude jistit Michael.
Pak už jsme si došli pro tu ženu, Michael se s ní přemístil k ní domů a já s tím bystrozorem jsme se pomocí Letaxu dostali do Visánku, kde žena bydlí. Její dům jsme našli poměrně snadno.
zaklepala jsem signál, který jsme si domluvili. Následovalo zajištění domu, prohlídka domu a rozmístění pozic.
Pak jsme už nechali tu chuděru odpočívat.
Já tu sedím ve vedlejším pokoji. Dveře mám pootevřené, abych dobře slyšela. Přímo v pokoji u svědkyně je zvěromág a někde venku bdí Michael.
Bude to v pořádku…Musí.
Komentáře
Přehled komentářů
Fakt závidím tvá dobrodružství. Taky bych toto chtěla zažít. :3
Re: ...
(Amelia, 27. 4. 2014 8:21)No budeš koukat, jak to dopadlo :)) Já sama jsem byla překvapená :)
To tedy
(Ammy Trixit, 27. 4. 2014 10:47)