Jdi na obsah Jdi na menu
 


52. zápis

19. 4. 2014

 Rosalinda i Ash jsou zpět. Potkala jsem je včera, když jsem šla k výslechu. Ten bystrozor, kterému Michael předal ten případ (myslím, že se jmenuje Martin, nebo tak nějak), si pro mě přišel k Michaelovi do pracovny.  Ve chvíli, kdy jsme šli do výslechové místnosti, jsme se ve dveřích srazili právě s nimi. Ash se zrovna asi chystal zaklepat. Tvářil se více méně odhodlaně, zatímco Rosa se za ním krčila a odmítala se na mě podívat. Což o to. Já na ni taky. Ne proto,že bych se na ni zlobila, že utekla…I když to mě taky trochu mrzí a štve, ale to je vedlejší. Prostě se stydím.

Ten bystrozor nás vzal do kantýny, kde se zatím ti dva posadili a mě si vzal na výslech. Ten den jsem je už neviděla. Věděla jsem ale, že jsou v pořádku a že se jim nic nestalo.

Následující den jsem si odchytili v Kotli Ginu. Pověděla jsem jí, že Rosa je v pořádku, ale ona to už věděla. Pak jsem se  u ní už nezdržovala. Pořád z její strany cítím nějaký tlak a není mi z toho nejlépe. Šla jsem pryč.
Po nějaké době, stále v Kotli, jsem se potkala s Rosou. To už vedle mě seděl Michael. Rosalinda se nám přišla omluvit. Omluvu jsme přijali, ačkoliv Michael se netvářil nikterak obměkčile. Já se Rose omluvila také a ujišťovala se, že se na mě vážně nezlobí. Byla překvapená, že se jí vůbec omlouvám.
Tak s Rosou už je to asi zase jako dřív…i když nějakou dobu potrvá, než se budu cítit zase zcela v pohodě. Jo a ten otisk z ruky jí už zmizel.
Můžeme tedy považovat celou tu záležitost za uzavřenou? Snad ano.

Michael mi stále připomíná, že už asi brzy dostanu odznak a kancelář. Nevím, jak jen mu říct, že to myslím vážně s tím odmítnutím. Nevím, zda to vůbec pochopí. Bojím se, že to bude brát jako osobní urážku, nebo tak něco.
já se ale právě necítím být připravená, ačkoliv tomu všechny testy a zkoušky mohou odporovat. Nevím, co mám dělat. Nechci ho zklamat…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář