47. zápis II. část
Odešla jsem z kostela jak nejklidněji jsem mohla, ale před kostelem jsem se dala do běhu. Utíkala jsem až za vesnici, kde jsem začala křičet, mlátit kolem sebe a kopat do všeho, co mi přišlo do cesty. Potřebovala jsem to vše dostat nějak ven…
Když jsem se uklidnila, přemístila jsem se do Kotle. Posadila jsem se k baru a objednala si lahev whisky.
Kolem byl čilý ruch a vypadalo to, jako kdyby se nic nestalo. Nechápala jsem, jak se ostatní můžou smát, když já mám v hrudníku takovou díru. Vypálil ji tam Michael. Vypálil ji tam svým chováním, přístupem…vším,co dělal v kostele. Nenáviděla jsem ho v tu chvíli, protože se choval přesně jako ti bystrozoři, kvůli kterým jsem se rozhodla se jedním z nich stát…Aby se takové smetí vymetlo pryč.
Seděla jsem na baru a pila..Pila a přemýšlela…Topila se v pocitech, které se střídaly jak podzimní počasí.
Smutek, lítost, vztek, radost, smutek, vztek…Vztek..
Vztek ve mně narůstal a já se rozhodla. Vstala jsem i s lahví, kterou jsem pevně třímala v ruce a přemístila se domů. Chtěla jsem ho najít a potrestat. Chtěla jsem ho najít a vykřičet na něj všechnu zlobu a vztek. On to vše pokazil! Tu několikaletou práci, kdy se bránili nevinní lidé. Práci mnoha lidí, na které měl veliký díl Brumbál. Brumbál, který už je taky mrtvý.
Nastává období, kdy si pamatuji jen kusy...
Pobíhala jsem domem, křičela vztekle Michaelovo jméno, držela v jedné ruce lahev, ve druhé hůlku…Kuchyň, obývák, koupelna, pokoj…ložnice.
Tam byl. Tam jsem ho našla a začala ze sebe plivat jedno slovo za druhým. Už ani nevím, co vše jsem mu tam řekla. Nic pěkného to jistě nebylo. Vím jen, že jsem na něj mířila hůlkou a chtěla mu ublížit. Ublížit za to, jak on ublížil mě. Pak okamžik okno a záblesk na to, jak stahuji snubák a házím ho po něm..Jeho výraz ve tváři...Tak zlomený a plný smutku… Pak vytáhl hůlku..prásnutí..a zmizel. Přemístil se.
Já tam zůstala sama, padla na kolena a plakala. Strašně jsem brečela. Nevím, jak dlouho jsem tam byla. Proklínala jsem všechno kolem sebe včetně sebe. Nesnáčela jsem lidi kolem, al eoředevším sebe..Cítila jsem bolest a neuměla si s ní poradit…
Utekly minuty? Hodiny..? těžko říct.
Pak za mnou kdosi promluvil. Otočila jsem se a dívala se skrze opuchlé oči na Ginu.
Mluvila na mě, já mluvila na ni. Nevím už ani co bylo obsahem těch slov. Vím jen, že mě vyslechla, ačkoliv zprvu vypadala, že mě přinejmenším ukřižuje. Vyslechla mě a pomohla mi dát se do kupy. Donutila mě najíst se, vzala mi ale nejprve hůlku a lahev s pitím, abych něco nevyvedla. Pak mě donutila dát si sprchu. Po té jsem se cítila vážně lépe.
No a pak jsem šla spát. Nemohla jsem ale usnout. Cítila jsem lítost. Strašnou lítost. Vztek byl ten tam. Došly mi všechny důsledky mého výbuchu hněvu a neuměla jsem to dát zpět.
Pak jsem zaslechla hlasy a lekla se, že se vrátil Michael. Srdce se zase rozjelo na milion otáček a já napjatě čekala schoulaná pod peřinou, až (jestli) vejde…
Otevřely se dveře a do pokoje vniknul pruh světla. Nebyl to Michael. Byla to Rosa. Měla o mě strach a tak se přišla podívat, jestli jsem v pořádku.
Asi jsem jí vše pověděla znovu. Nevím. Vím jen, že tolik slz, co jsme prolila ten večer, jsem snad neproplakala za celý svůj dosavadní život.
Nakonec jsem v slzách usnula, ale budila jsem se…
Druhý den byl krušný. Hlava mě bolela, obličej jsem měla bledý a opuchlý, cítila jsem se bídně a vyčerpaná.
Gina nejspíš proseděla celou noc v obýváku. Jakmile mě spatřila, že jsem v pořádku a při smyslech, řekla, že musí domů. Stejně mi přišla sova. Přinesla mi obálku s ministerskou pečení a já se lekla, že už je to tady – Vyhodí mě ze studií. Postavila jsem se, byť jen na okamžik, proti bystrozorům..nebo jim snad Michael pověděl o tom, jak jsem se ho snažila přemluvit, aby Sama nezatýkal? Bylo mi špatně a myslela jsem, že se pozvracím.
V dopise stálo, že se mám neprodleně dostavit do kanceláře Michaela Stone. Tohle bylo snad ještě horší, než přdstoupit před celou Radu.
Přemístila jsem se tedy na Ministerstvo a došourala se k Oddělení bystrozorů. Zaklepala jsem, dveře se otevřely a v nich stála Laura. Dovedla mě k Michaelovi a on před ní oficiálně přednesl, že pokud si přeji, dostanu nového vedoucího. Už by mě nevedl dál studiem. Byla by mi přidělena právě ta bystrozorka, která mi otevřela. Udiveně na nás koukala, co se jako stalo. Pak ji Michael požádal , aby odešla a mě se udělalo mdlo.
Ráno jsem totiž zjistila, dle prázdných šuplíků, že si Michael zabali všechny věci..
O tom, co se dělo v kostele nikomu prý nepoví. Nechce, abych měla problémy. Neměla jsem mu na to co říct. Nemohla jsem. Hlas se mi zadrhl v krku. Jediné, co jsme kloudného vypravila bylo, že se chci rozmyslet, co se toho vedení týká a Michael mi dal dva dny na rozmyšlenou. Pak jsem vypadla.
Bylo mi strašně. Bylo mi hrozně.
Přemístila jsem se domů, kde jsem prostě jen byla…Byla.Dýchala…
probírala jsem si předchozí den a zlobila se na sebe víc a víc. Michael jen dělal svou práci. Nemohl vědět, co vše se dělo na hradu, protože to vědělo jen málo lidí. Nemohl vědět, že Sam je nevinný, protože ho znal vlastně jen ze spisů, které mu přistály na stole. Nemohl vědět, co je to za člověka a že je to velice slušný kluk. Nemohl vědět nic, protože jsem mu nic z toho nepověděla, ačkoliv nby mě jistě vyslechl.
Jsem tak stršně hloupá! Ublížila jsem mu, ublížila jsem sobě, přátelé si teď jistě myslí, že jsem bezpáteřní potvora, protože jsem se Sama nezastala. Zahodila jsem člověka, který mě miloval jen proto, že se mi v hlavě vše pomotalo díky emocím, které jsem zrovna prožívala a neuvažovala jsem rozumně.
Nechce se mi přemýšlet. Nechce se mi nic. Chci nejraději jen vše zaspat a nemyslet na nic. Mám hlavu přeplněnou k prasknutí…
Půjdu si dát Doušek klidu a pak se uvidí…
Komentáře
Přehled komentářů
Doufám, že si Amelia s Michaelem nějak vyřeší. V podstatě je to jenom nedorozumění.
Re: Doufám
(Amelia, 30. 3. 2014 13:06)NO tak předpokládám, že se to nějak vyřeší. Am je prostě jen blbá a bylo to na ní moc emocí najednou, no :))
Re: Re: Doufám
(Nika, 30. 3. 2014 20:30)Dyštak zasáhne Nika z nebes a nějak vás popostrčí...
Re: Re: Re: Doufám
(Amelia, 30. 3. 2014 21:17):))) ještě toho trochu!:)) By Am šiblo :) Nicméně dobrý nápad na nějakou akci - zjevující se duch Niky :))
Doufám
(Nika, 29. 3. 2014 23:20)