39. zápis
39. zápis
Přemýšlím, co napsat…Dlouho jsem sem nepsala. Ono vlastně ani moc není co. Nedějí se nové věci. Nic, co by stálo za to, zapsat to sem. Už si nějakou dobu říkám, že toho nechám. Přece jen jsem na to už stará…Kolikrát ležív posteli, píšu sem a děsím se toho, že by Michael zjistil, že si stále ještě píšu něco jako deník. Trapas. No a co by bylo ještě horší, chtěl by si to jistě přečíst!
Možná už ty sešity našel…
Ne! Ani náhodou. Vysmál by se mi do obličeje. Nenašel je.
No…A co jinak tedy?
Studenti jsou už pár týdnů ve škole a tak nám tu všude kolem zavládl klid. Jako vždy, je to prostě znát. Nikde vás nikdo nestrká, nestojí tak veliké fronty, v Kotli to není jako v prasečím chlívku...no ne tolik...Prostě pohoda.
JO a donesla se ke mně informace, že se Clara dostala do nějakého družsva a hraje fanfrpál. Netuším, co je zač to družstvo. Vážně mi tenhle sport nikdy nepřirostl k srdci, ale to je jedno. Prostě se dostala tam, kam si přála se dostat.
Já sama se stále patlám s lektvarama. Každý den se už přemlouvám, abych zvedla zadek a došla k Mungovi. Upřímně tu místnost, kde vařím, nenávidím.
Michael má spoustu práce. Věčně ho volají na Ministerstvo a něky i v noci. Takže se po většinu času jen míjíme. Když už se potkáme, strávíme spolu pár chvil a zase jeden z nás musí jít. Je to zvláštní.
Taky jsem s Kulíškem byla u Veterináře. Je starý a už celý prošedivělý. Začaly ho trápit oči a mamka se bála použít nějaké kouzla, protože se jedná o starou kočku a nejde o úraz, nebo tak něco, ale prostě o proces stárnutí. No jo…Dědek můj malej…
No...Takže žiju, dýchám...a zahuzuju brk, abych šla dělat něco užitečnějšího, než psát o ničem.