36. zápis
Mám v sobě takový zmatek..! Střídá se ve mně tolik emocí a já nejsem schopná ani jednu pořádně uchopit. Radost, smutek, štěstí, láska, vztek…lítost…
Nevím, co mám dělat..Nejsem přesvědčená, že jsem udělala dobře…Ale proč?
Nabízí se otázka, co se vlastně stalo. Pokusím se to vzít od začátku…
Vztah s Michaelem se vyvíjel asi tak, jak měl. Ačkoliv jsme dost dlouhou dobu museli tajit, že spolu cokoliv máme, byly to krásné dny. Teď, když už můžeme veřejně vystupovat jako pár, nebyl problém, aby se častěji vyskytoval u mě doma. Nejprve tam byl jen na chvilkové návštěvy, pak přes noc..a nakonec už neodcházel vůbec. Mě nenapadlo, abych ho posílala pryč.Proč by? Bylo a je mi s ním dobře. Naplňoval mé dříve prázdné dny a já si říkala, že teď jsem šťastná...že je vše perfektní.
Michael si to ale asi nemslel…
Před pár dny byl svátek svatého Valentýna.
Po obědě jsem si trochu pospala a protáhla to skoro až do podvečerních hodin. Když jsem vstala, Michael byl v kuchyni vyšňořený ve slavnostní uniformě. Divila jsem se, ale mimo pochvaly jsem to moc nekomentovala. Sám mi potom řekl, že je v Kotli nějaké mecheche právě kvůli tomuto svátku.
Neuměla jsem si představit, co asi Trewis vymyslel. Hned mi na mysli vytanul, jak tam lítá mezi hosty v růžové zástěře a rozhazuje kolem srdíčkové konfety. Brr…Ale když tam Michael chce jít, můžeme to zkusit.
Ačkoliv jsem neočekávala nijak velikou slávu, oblékla jsem se do plesových šatů. Dlouho jsem je na sobě neměla a tak jsem si je chtěla zase jednou užít.
Asi mi slušely. Když jsem vešla do obýváku, Michael na mě koukal s pootevřenou pusou. Brala jsem to jako kladnou reakci.
Pak jsme se, pomocí Letaxu, dostali do Kotle. To, co jsem uviděla, jsem opravdu nečekala. Trewis se překonal.
Všude kolem bylo plno nařasených závěsů růžové a červené barvy, na stolech byly růže a poházené konfety, vypulírované nádobí barevně ladící s okolní výzdobou bylo plné skvěle vypadajícího jídla…U baru byl dokonce jakýsi chlápek, co se staral o hudbu a zábavu! No a nechyběl samozřejmě Trewis, který měl opravdu tu růžovou zástěru.
U jednoho stolu seděl Jamie a Gina. Přisedli jsme si tedy k nim a začali se bavit. Představila jsem Michaela a Jamieho a nemohla jsem přehlédnout (i když se mi to možná jen zdálo), že Jamie docela nepříjemně propichoval Michaela pohledem.
Neodpustila jsem si škodolibé ušklíbnutí.
Něco málo jsem popila, ještě míň pojedla (Michael mi říkal, ať moc nejím, takže bylo jasné, že má ještě něco v plánu), když se za mnou objevil růžový přízrak!
Nejprve mi to připadalo jako kupa vyžehlené cukrové vaty s křídlama, než jsem si uvědomila, že je to Leia vtělená do podoby Amorka.Měla vedle sebe dokonce narůžovo nabarveného psíka!
Postavila se přede mne a začala nahlas deklamovat láskyplná slova. Pak mi podala dopis a odešla. Otevřela jsem obálku, kde stála ta samá slova, která Leia vyslovila, jen s podpisem. Bylo to od Michaela.
Usmála jsem se na něj a poděkovala krátkým polibkem. Vypadal spokojeně.
Pak mi řekl, že je už čas jít. Omluvili jsme se a přemístili se zpět ke mě domů. Nechápala jsem, proč se vracíme, ale neřešila jsem to. Ví přece, co dělá.
Pak mi přikázal zavřít oči a vedl mě pryč.
Znám svůj dům i jeho okolí, takže jsem snadno poznala, že mě vede k jezírku. V jednu chvíli mi řekl, ať oči otevřu a já poslechla.
Zalapala jsem po dechu.
Připravil tam stůl plný jídla, lucerničky a kouzly nějak ozdobil okolí stolu malinkými jiskřičkami. Vypadalo to úchvatně! Nemohla jsem se přestat usmívat.
Usadil mě a naservíroval jídlo, které sám vařil. Asi ho budu muset k plotně stavět častěji, protože to jídlo bylo vynikající!
Když jsem uzobávala z dezertu, postavil se a začal lovit něco v kapse. Tvářil se nejistě a já jen stěží polkla sousto. Michael totiž vedle mě pokleknul. Viděla jsem zásnuby Alashamy a Jamese, takže jsem tušila, že jde do tuhého.
Civěla jsem na něj, on tak zamilovaně koukal na mě…Začal mi povídat o tom, jak mě má rád..a pak mi podal krabičku, v němž byl prstýnek…No a samozřejmě položil tu větu…Jestli si ho vezmu…
Zírala jsem šokovaně z něj, na krabičku a zpět. V hlavě mi letěla spousta myšlenek od toho, abych ho odmítla, protože přeci o nějaké velké závazky nestojím. Několikrát jsem se spálila a jak to dopadlo! Nehledě na to, že Michaela může někdo zabít…Přes myšlenky typu – aaach! To je krásné..! Miluje mě, chce mě za ženu. Je dokonalý,stará se o mě, má mě rád a zajistil by mě. Já ho také mám ráda, záleží mi na něm, tak o čem uvažuješ..? Řekni ANO! Až po myšlenky typu – Ne, nemůžeš mu ublížit tím, že bys mu řekla ne. Mamka by mě zabila. Už by tě nikdy nechtěl vidět. Budeš v tom domku hnít sama…
Dívala jsem se na něj a pootevřela rty k odpovědi. Měla jsem pocit, že mám v krku knedlík. Nevím ani jak, ale vykoktala jsem to třípísmenné slovo „ano“ a padla mu kolem krku.
Po tvářích mi tekly slzy a já do teď nějak nevím, zda to byly slzy štěstí, nebo smutku.
Teď tu sedím u sebe v pokojíku a nevím, co mám dělat. On vypadal tak šťastně..! Ale já si nejsem jistá, zda si ho chci vzít už teď…Mám ho ráda, ale…Já nevím…Bojím se vázat se…Být paní Amelií Stone…
Co mám jenom dělat..?
Nádherné :)
(Lily, 17. 11. 2013 13:25)