Jdi na obsah Jdi na menu
 


36. zápis

17. 11. 2013

 Mám v sobě takový zmatek..! Střídá se ve mně tolik emocí a já nejsem schopná ani jednu pořádně uchopit. Radost, smutek, štěstí, láska, vztek…lítost…
Nevím, co mám d
ělat..Nejsem přesvědčená, že jsem udělala dobře…Ale proč?
Nabízí se otázka, co se vlastn
ě stalo. Pokusím se to vzít od začátku…

Vztah s Michaelem se vyvíjel asi tak, jak m
ěl. Ačkoliv jsme dost dlouhou dobu museli tajit, že spolu cokoliv máme, byly to krásné dny. Teď, když už můžeme veřejně vystupovat jako pár, nebyl problém, aby se častěji vyskytoval u mě doma. Nejprve tam byl jen na chvilkové návštěvy, pak přes noc..a nakonec už neodcházel vůbec. Mě nenapadlo, abych ho posílala pryč.Proč by? Bylo a je mi s ním dobře. Naplňoval mé dříve prázdné dny a já si říkala, že teď jsem šťastná...že je vše perfektní.
Michael si to ale asi nemslel…
P
řed pár dny byl svátek svatého Valentýna.
Po ob
ědě jsem si trochu pospala a protáhla to skoro až do podvečerních hodin. Když jsem vstala, Michael byl v kuchyni vyšňořený ve slavnostní uniformě. Divila jsem se, ale mimo pochvaly jsem to moc nekomentovala. Sám mi potom řekl, že je v Kotli nějaké mecheche právě kvůli tomuto svátku.
Neum
ěla jsem si představit, co asi Trewis vymyslel. Hned mi na mysli vytanul, jak tam lítá mezi hosty v růžové zástěře a rozhazuje kolem srdíčkové konfety. Brr…Ale když tam Michael chce jít, můžeme to zkusit.
A
čkoliv jsem neočekávala nijak velikou slávu, oblékla jsem se do plesových šatů. Dlouho jsem je na sobě neměla a tak jsem si je chtěla zase jednou užít.
Asi mi slušely. Když jsem vešla do obýváku, Michael na m
ě koukal s pootevřenou pusou. Brala jsem to jako kladnou reakci.
Pak jsme se, pomocí Letaxu, dostali do Kotle. To, co jsem uvid
ěla, jsem opravdu nečekala. Trewis se překonal.
Všude kolem bylo plno na
řasených závěsů růžové a červené barvy, na stolech byly růže a poházené konfety, vypulírované nádobí barevně ladící s okolní výzdobou bylo plné skvěle vypadajícího jídla…U baru byl dokonce jakýsi chlápek, co se staral o hudbu a zábavu! No a nechyběl samozřejmě Trewis, který měl opravdu tu růžovou zástěru.
U jednoho stolu sed
ěl Jamie a Gina. Přisedli jsme si tedy k nim a začali se bavit. Představila jsem Michaela a Jamieho a nemohla jsem přehlédnout (i když se mi to možná jen zdálo), že Jamie docela nepříjemně propichoval Michaela pohledem.
Neodpustila jsem si škodolibé ušklíbnutí.
N
ěco málo jsem popila, ještěň pojedla (Michael mi říkal, ať moc nejím, takže bylo jasné, že má ještě něco v plánu), když se za mnou objevil růžový přízrak!
Nejprve mi to p
řipadalo jako kupa vyžehlené cukrové vaty s křídlama, než jsem si uvědomila, že je to Leia vtělená do podoby Amorka.Měla vedle sebe dokonce narůžovo nabarveného psíka!
Postavila se p
řede mne a začala nahlas deklamovat láskyplná slova. Pak mi podala dopis a odešla. Otevřela jsem obálku, kde stála ta samá slova, která Leia vyslovila, jen s podpisem. Bylo to od Michaela.
Usmála jsem se na n
ěj a poděkovala krátkým polibkem. Vypadal spokojeně.
Pak mi
řekl, že je už čas jít. Omluvili jsme se a přemístili se zpět ke mě domů. Nechápala jsem, proč se vracíme, ale neřešila jsem to. Ví přece, co dělá.
Pak mi p
řikázal zavřít oči a vedl mě pryč.
Znám sv
ůj dům i jeho okolí, takže jsem snadno poznala, že mě vede k jezírku. V jednu chvíli mi řekl, ať oči otevřu a já poslechla.
Zalapala jsem po dechu.
P
řipravil tam stůl plný jídla, lucerničky a kouzly nějak ozdobil okolí stolu malinkými jiskřičkami. Vypadalo to úchvatně! Nemohla jsem se přestat usmívat.
Usadil m
ě a naservíroval jídlo, které sám vařil. Asi ho budu muset k plotně stavět častěji, protože to jídlo bylo vynikající!
Když jsem uzobávala z dezertu, postavil se a za
čal lovit něco v kapse. Tvářil se nejistě a já jen stěží polkla sousto. Michael totiž vedle mě pokleknul. Viděla jsem zásnuby Alashamy a Jamese, takže jsem tušila, že jde do tuhého.
Civ
ěla jsem na něj, on tak zamilovaně koukal na měZačal mi povídat o tom, jak mě má rád..a pak mi podal krabičku, v němž byl prstýnek…No a samozřejmě položil tu větu…Jestli si ho vezmu…
Zírala jsem šokovan
ě z něj, na krabičku a zpět. V hlavě mi letěla spousta myšlenek od toho, abych ho odmítla, protože přeci o nějaké velké závazky nestojím. Několikrát jsem se spálila a jak to dopadlo! Nehledě na to, že Michaela může někdo zabít…Přes myšlenky typu – aaach! To je krásné..! Miluje mě, chce mě za ženu. Je dokonalý,stará se o mě, má mě rád a zajistil by mě. Já ho také mám ráda, záleží mi na něm, tak o čem uvažuješ..? Řekni ANO! Až po myšlenky typu – Ne, nemůžeš mu ublížit tím, že bys mu řekla ne. Mamka by mě zabila. Už by tě nikdy nechtěl vidět. Budeš v tom domku hnít sama…
Dívala jsem se na n
ěj a pootevřela rty k odpovědi. Měla jsem pocit, že mám v krku knedlík. Nevím ani jak, ale vykoktala jsem to třípísmenné slovo „ano“ a padla mu kolem krku.
Po tvá
řích mi tekly slzy a já do teď nějak nevím, zda to byly slzy štěstí, nebo smutku.
Teď tu sedím u sebe v pokojíku a nevím, co mám d
ělat. On vypadal tak šťastně..! Ale já si nejsem jistá, zda si ho chci vzít už teď…Mám ho ráda, ale…Já nevím…Bojím se vázat se…Být paní Amelií Stone…
Co mám jenom d
ělat..?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nádherné :)

(Lily, 17. 11. 2013 13:25)

Ještě jsem neviděla lépe zpracovaný text, krásně tam vyzní tvoje pocity...nádhera! :))

Re: Nádherné :)

(Amelia, 17. 11. 2013 14:23)

Jé..:) Děkuju!:)