Jdi na obsah Jdi na menu
 


31. zápis

13. 9. 2013

 Ani jsem se nenadála a byly tu zkoušky. Tedy prozatím ty fyzické. Byla jsem s Michaelem domluvená, že se dostavím na Ministerstvo, odkud se přemístíme na místo, které je i pro mě do poslední chvíle tajné a kde probíhá zkouška fyzické zdatnosti. Co čert ale nechtěl..! Večer před odchodem na zkoušky mi začalo být špatně. Začala se mi točit hlava, stoupla mi teplota až do nevídaných výšin a na těle se začaly objevovat takové rudé flíčky, co strašně pálily.
Necht
ěla jsem o zkoušky přijít a tak jsem doufala, že mi to u Munga spraví nějakým malým kouzelm. Pletla jsem se. Jejich diagnóza byly Dračí spalničky a aniž by se mě na cokoliv ptali, šoupli mě na karanténu, kde mě ládovali strašným množstvím lektvarů všeho druhu a pomazávali mě jakousi ledovou mastí. Pokd by mi ji nedávali, prý by mi brzy začala jít pára z uší a je možné, že bych si i spálila hrdlo…No nechtěla jsem zjišťovat, zda je to pravda a nechala se tou bledavou věcí potírat.
Jednu lékouzelnici jsem poprosila, aby za m
ě odeslala sovu na Ústředí s omluvou. Brzy mi ta samá lékouzelnice přišla  přetlumočit vzkaz, že je prý vše v pořádku a jakmile se uzdravím, vymyslí mi náhradní termín.
Jak napsali, tak se i stalo.Po pár týdnech v nemocnici jsem zab
ěhla domů a konečně se pořádně najedla. Tašku s věcmi jsem už měla připravenou a tak stačilo jen napsat sovu, že jsem připravená a aby mi poslali pokyny.
Mezitím jsem, než se vrátila Minnie, jsem zab
ěhla do Kotle. Chtěla jsem dát vědět Gině, že jsem v pořádku a obhlídnout tam situaci. Vypadalo to, že všude je klid, za což jsem byla ráda.
Po pár vym
ěněných větách s Ginou – mimochodem ví o mém románku s Michaelem – mi jakási úřední sova přinesla odpověď.
O
čekávají mě večer na ústředí. Rozloučila jsem se tedy a přemístila se bez okolků na ministerstvo.
Po zaklepání mi otev
řel přímo Michael. Neubránila jsem se úsměvu. Byla jsem tak ráda, že ho zase vidím..! On byl očividně také rád, protože me ještě na ústředí, kde nás mohl kdokoliv vidět, pohladil po ruce. Pak už jsme se přemístili.
Nejprve jsem kolem sebe vid
ěla jen holá luka. Tráva, sem tam nějaká kytka a nic…Pak ale Michael udělal pohyb rukou v níž třímal hůlku, na okamžik se mi zatmělo před očima a tělo mi polil takový…no zvláštní chlad. A v mžiku s ekolem nás rozprostíralo mnohem zajímavější okolí.
P
římo před mýma očima stál domek. Nebyl nijak veliký, ale bylo jasné, že pár lidí se do něj pohodlně vejde. Kolem dokola byly všelijaké překážkové dráhy. O co se jednalo jsem měla zjistit až později. Vypadalo to už z dálky jako mučící trať.
Po pár polibcích, obejmutích a pohlazeních m
ě, k mému údivu, Michael vzal do náruče a přenesl až do domu, kde mi ukázal mou postel.
Domek byl ur
čený k ubytování zkoušejících, trenérů i samotných zkoušených studentů. Pro tentokrát jsme tam byli ale jen my dva, protože zkouška už proběhla a za námi se zkoušející dostaví až v den zkoušky.
Michael ud
ělal oběd a dlouho jsme si povídali. Když se ale venku začalo smrákat, uznali jsme za vhodné si ještě prohlédnout samotné okolí, kde budou zkoušky probíhat.
Jak jsem vid
ěla už zdáli, bude to mučení. Jedna trať je horší než druhá. Písek střídají skály a ty zas bažiny..Nějaký ten kůl přelezu, pak si zaplavu a vůbec budu vyvádět strašné věci
Michael mi
říká, že nejhorší jsou bažiny. Ty se mi sice nelíbí, ale větší strach mi nahání takové jakési bludiště, v němž hoří oheň. Netuším, co se ode mě na téhle překážce bude žádat, ale od toho strašného snu, který jsem měla ve škole před lety díky špatnému jídlu a věmž jsem uhořela, se ohně docela bojím…Nebo spíš z něj mám respekt.
Nechala jsem se odvlá
čet jinam, protože Michael musel jasně vidět, jaký strach se mi  očích zračí a snažila jsem se nemyslet na onu nepěknou překážku…
Sed
ěli jsme u ohniště a povídali si, když na mě začala padat únava a já si uvědomila, že nejspíš už zítra budu čelit prví ze zkoušek. Měa bych jít spát..Ano…
Než jsme došli do domku, už jsem o sob
ě prakticky nevěděla. Vážně si ani nejsem jistá, jak jsem dopadla do postele a kde jsem vůbec usnula.
Te
ď je ráno, já se snažím nacpat sevřený žaludek alespoň nějakým jídlem a čekám, co se bude dít…ufff….

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář