Jdi na obsah Jdi na menu
 


30. zápis

1. 9. 2013

 Tak můj život snadnabral klidnější směr. Doufám.
Se Sayuri tak n
ějak komunikuju, no. Nevyhledáváme jedna druhou, i když Say po mě věčně hází takové dotčené pohledy. Nechci ale, aby si myslela, že je vše v pohodě a bude to jako dřív. Nebude to jako dřív. Nehodlám se jí vyhýbat navěky, to ne, ale chci chvíli klid.
Co se týká Giny…No to je prost
ě Gina. Bavíme se teď spolu opravdu hodně. Dost mi pomáhá, aniž  by to asi věděla. Gina také byla u zrodu mojí (zprvu platonické) lásky.
N
ěkdy zkraje prázdnin jsem totiž narazila zase na toho mladého bystrozora, co jsem ho potkala u výtahů, když jsem se šla přihlásit do kurzu. Už tehdy se mi líbil, ale byl to jen mžik a byla jsem nervózní. Kdo by si pamatoval jednoho pěkného kluka..?
No a po roce nás cesty svedly op
ět dohromady.
V Kotli se totiž ukázal n
ějaký zakuklenec a tak tam posedával…Po chvíli přišel ještě jeden  a vypadalo to, že se hádají. Nakonec se ten jeden zvedl a přemístil se, zatímco ten druhý se otočil a šel na Příčnou. Zastřela jsem se a šla za ním.
Nikde jsem ho nevid
ěla a tak jsem si u stěny jednoho krámku zastírák sundala a pospíchala zpět do Kotle, kde mě čekala Gina. Bylo to období s hnědákem Brienem, tak byla dost nervózní ( stejně jako já). Než jsem ale došla ke vchodu, do někoho jsem narazila. Byl to ten zakuklenec s Kotle! Vykoktala jsem nějakou omluvu a chtěla mu uhnout. On ale vyslovil moje celé jméno!
Nebudu
říkat, že jsem nebyla překvapená. Byla a jak! Čučela jsem na něj a snažila se rozpoznat rysy tváře ze stínu kapuce, kterou měl na hlavě.
Sáhl do kapsy (já už na
čkala svoji hůlku v kapse tak pevně, že jsem čekala, že praskne) a vytáhl malý odznak. Je to bystrozor 1. Třídy! Požádal mě, abych šla s ním a vedl mě do cukrárny. Ačkoliv mi bylo jasné, že to může být bouda, šla jsem s ním.
Te
ď jsem si vzpomněla, že tuhle scénu jsem tu už popisovala…když já na ni tak ráda vzpomínám! J
No co bylo dál vezmu zkrátka. Sed
ěli jsme v cukrárně a on si stáhl kápi. Poznala jsem v bystrozorovi zrzavého kluka, který se mi líbil už u těch ministerskývh výtahů. Chtěl mi něc říct, ale nějak viděl Ginu pod zastírákem, pak se přihnala i Hanna v hábitu..No všechny je donutil se ukázat, Hannu vykázal a Ginu nechal sedět u nás.
Tehdy to tak n
ějak začalo. Zakoukala jsem se do něj. Měla jsem oči jen pro něj a kdykoliv se ukázal, srdce mi bušilo jako zvon.
Jakmile se jeho slova jen lehce podobaly komplimentu, zrudla jsem jako pivo
ňka. Gina z toho měla pokaždé Vánoce!
Po n
ěkolika týdnech jsem se dověděla, že je mým trenérem, vedoucím chcete-li, v mém výcvku na bystrozora a brzy že mě čekají zkoušky. Hned někdy kolem začátku září. Byla jsem v sedmém nebi!
A když mi potom napsal dopis, kde m
ě informoval o jedné sledované ženě a varoval mě, ať si dám pozor aby se mi něco nestalo, že by to byla veliká škoda…No málem jsem se rozplynula!
Pak to n
ějak šlo samo ráz na ráz.
Sed
ěla jsem v Kotli s Ginou, on přišel, Gina nás nechala na pokoji, my si tak nějak povídali a pak jsem najednou držela kytici v ruce a kývala na jeho pozvání na procházku…
P
řemístili jsme se k jezeru v Portmucku a dlouo, předlouho si povídali.
K první puse už nebylo daleko a jedno políbení potom st
řídalo druhé…
Je jasné, že o našem vztahu nesmí nikdo v
ědět. Nebylo by to dobré z více důvodů. Jednak je můj trenér, druhak by toho mohl někdy někdo zneužít a to nechceme.
Na ve
řejnosti si proto dál vykáme a snažíme se chovat jako dřív. Ani Gině jsem nic neřekla, tak doufám, že nám to neprokoukne a nenapíše o tom nějaký článek. To by mě vážně naštvala. Pf.
Tak to je k mému románku. Cht
ěla jsem se tu ale zmínit i o Rose. Dělá mi starosti. Pořád tak nějak bledla a chřadla, ačkoliv už se nemusela skrývat a dělat si starosti o děcka. Vyloženě odcházela před očima. Pak jsem ji několikrát viděla opilou. Pořád byla smutná…Až jsme si jeden večer šly posedět do té milovské vinárny kousek od Kotle a ona spustila.
Pov
ěděla mi vše o Parkerovi i o tom, jak vlastně táhla dva vztahy najednou, protože nebyla scopná ten první ukončit, ačkoliv ji tady ten holomek nechal samotnou…Trápí se nejen proto, že vlastně má dva vztahy, ale hlavně proto, že Parket zmizel a neodpovídá jí na dopisy. Sova se vrací s nedotčeným dopisem. Uklidňovala jsem ji, že se jistě někde skrývá a sova se k němu jen nemůže dostat. Vypadalo to, že tomu uvěřila, ale já sama jsem si nebyla jistá.
Pár dní nato vyšel V
ěštec. Psalo se tam, že našli jeho mrvolu.
Krve by se ve mn
ě nedořezal. Rosa nebyla nikde k nalezení. Hledala jsem ji společně s Ginou, protože jsme věděli, že pokud Rosa ten plátek četla, bude zle…
Nemohly jsme ji nikde najít, až jsme se tedy p
řemístili k Rose domů. Všude bylo zhasnuto, ale dveře byly otevřené…
V dom
ě bylo ticho, ale když jsme vystoupali po schodech do patra, na zemi jsme málem zakoply o tašku. Dveře do ložnice byly dokořán. Srdce mi bušilo závratnou rychlostí, jak jsem se bála, že se jí něco stalo.
Šly jsme kousek blíž ke dve
řím a viděli na zemi oblečení…Nakoukly jsme do pokoje a tam na poteli ležela bezvládná Rosa!
M
ěla jsem pocit, že mi srdce vynechalo pár úderů.
Sp
ěšně jsme překlopýtaly přes pokoje a chtěly Rosu probudit. V tu chvíli se nadechla! Úleva byla neskutečná. Jen spala…
O n
ěco klidnější jsme ji tedy začaly budit. Trvalo to, ale přesi jen na nás otevřela oči.
Vypadala neskute
čně smutně. Smutnějšího člověka jsem ještě asi neviděla. Prakticky hned začala pakat. Četla noviny…
Snažily jsme se ji s Ginou uklidnit a snad se nám to i po n
ějaké době povedlo. Rosa nakonec řekla, že chce ještě spát a tak jsme šly…
Te
ď ji občas vídám, jak chodí v černém oblečení. Spíš jen tak všechny míjí..Nezapojuje se do hovorů, neposedává v Kotli. Vždy se jen tak mihne a zmizí v davu…
Doufám, že brzy bude líp. Doufám, že to vše je jen n
ějaká fikce. Parker je jistě živý a práva o jeo smrti je jen falešná.
Pokusím se n
ěco zjistit od Michaela – tak se mimochodem jmenuje ten můj zrzek. J

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

.

(nic, 1. 9. 2013 10:00)

hezký