Jdi na obsah Jdi na menu
 


24. Zápis

7. 8. 2013

 Jerry je u mě už několik dní a vypadá to, že je relativně spokojený.. 

Já jsem jako na trní víc, než obvykle. Stále poslouchám, zda někde neuslyším zvuk přemístění se a když Kulíšek nějak nečekaně zarachotí, hned vytahuju hůlku...Bojím se...
Do Kotle chodím v nepravidelných intervalech a m
ěním převlečení. Dokonce si přebarvuji vlasy a měním účesy. Kapuce je už mou nedílnou součástí...
Že jen zbyte
čeně riskuju? Chvíli jsem si to také myslela, ale teď už si to nemyslím. Jen bych si nafackovala za svou vlastníhloupost.
Co se stalo..?
Když jsme s Ginou utekly z té pasti, ob
ě jsme byly vylekané. Psaly jsme si dopisy a navštěvovaly se pomocí přemisťování. Stále jsme dumaly nad tím, proč na nás ten chlap zaútočil. Zda to bya past, nebo zda něco dole ukrýval...A pak jsme se rozhodly, že to zjistíme a hlavně že to nahlásíme. Ostatně šlo o napadení mě ve službě a kde byli ti bystrozoři, co mi měli být nablízku, kdyyb se něco pokazilo..?
P
řemístily jsme se na ministerstvo a dostaly se na Ústředí bystrozorů. Nejprve jsem si mysela, jaké máme štětsí. Byla ta totiž Monday. Vždy mi vyšel vstříc a byl milý, když jsem něco potřebvala. Dnes ovšem ne. Ohlásily jsme mu to přepadení a on vypadal, že se s námi o tom moc nechce bavit. Nejdřív to chtěl zamést pod koberec, že se nic nestalo, pak s námi chtěl hned zamířit do Kotle - kam se ám pochopitelně nechtělo a už vůbec ne s ním, protože by nás tam ten chlap viděl a ještě v doprovodu bystrozora první třídy! - a vůbec se choval divně. JInak, než obyvkle. Nakonec se nám ho podařilo nějak přemluvit a šly jsme s ním tedy pod Kotel, jen s tím rozdílem, že jsme se zamaskovaly jak jen to šlo a po Letaxovém přesunu jsme se zastřely. 
Ukázaly jsme mu, kde došlo k útoku a on si jen n
ěco zabručel. Pak odemkl sklep a celý jsme ho prošly. Mimo nepořádek, pavouků a pár potravin tam nebylo nic. Buď tam nebylo nic ani při útoku a šlo tedy nejspíš o léčku, anebo tu věc  (nebo co tam měl) už přemístil jinam.
Monday se tvá
řil otráveně a vyzval nás, aby jsme se s ním vrátily na ministerstvo, že to vše sepíšeme. Cítila jsem se bídně. Čekala jsem nějakou pomoc  amísto toho jsem diktovala snad posté popis útočníka - jako kdybych o něm stokrát nepsala hlášení! Pak jsem ke všemu musela ještě vysvětlovat, co vlastně v Kotli dělám a moc se divil, že to tam hlídám. Copak si bystrozoři nic neříkají?! Nezapomněl na kázání o tom, že si nemám nic dovolovat a do něčeho se hrnout...Pak nás propustil.
Gina se celou dobutvá
řila všelijak. I ona viděla, jak je MOnday dnes divný. 
No a když jsme vycházely z jeho kancelá
ře, do někoho jsem vrazila..! Byl to jasný žďuchanec loktem, ale nikdo nik´denebyl vidět. Hned jsem začala kolem sebe hmatat, protože jsem neměla hůlku v ruce - na ministerstvu se to přece jen nesluší a působí to podezřele – a nestihla bych seslat rušení zastíráku. 
M
ěla jsem ale smůlu. Na nikoho jsem už nenarazila. Když jsem to řekla Gině tak řekla, že také do někoho vrazila...Musel tam někdo být a poslouchat nás...
Bylo mi z toho v tu chvíli zle.
P
řemístily jsme se zpět k Gině domů a probíraly vše co událo...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář