Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. zápis

2. 8. 2013

 Ještě jsem si vzpomněla na jeden den a říkám si, že by bylo asi dobré na něj nezapomenout...
Před pár dny jsme byli s Nesstorem v Godriku - ano, já vím, nebyl to dobrý nápad s ním někam jít, ale přesto jsem šla....
Procházeli jsme se kolem lesa a zamířili k tomu srázu, co je u jezera. Došli jsme až na konec cesty, jak tam stojí ten honosný dům. Vždycky jsem jako malá přemýšlela, kdo tam asi bydlí...A pak jsme vlezli dovnitř.
Necítila jsem se nejlépe, ale to jsem přisuzovala tomu, že jsme vlezli, kam jsem neměli lézt...
Zkontrolovala jsem kouzlem, zda jsme tam sami a pak teprve jsme šli na průzkum.
Zahrada byla pěkná a poněkud mě zarazilo, když jsme našli z jedné strany kouzelnický stan. Nakoukli jsme dovnitř a v tu chvíli mi opravdu zatrnulo. Vypadalo to tam jak v doupěti někoho, kdo se zabývá černou magií...Spousta knih s podobnou tematikou, lebky, černé svíce...a pak ta hůlka!Nesstor z ní  nemohl spustit oči. Byla tam podle jeho slov spousta artefaktů k černé magii, o které by si lidi na Obrtlé byli schopni urvat ruce...Držel tu hůlku a posvátně na ni zíral...V jednu chvíli to vypadalo, že si ji nechá, ale pak se přece jen vzpamatoval a položil ji zpět. 
Já jsem nakukovala do některých knih a narazila jsem i na jednu, kde bylo jméno, které jsem znala...A kupodivu to nebyla zmínka o té osobě. Psala to přímo ta osoba. Byl to první list deníku Colea...
Popohnala jsem Nesstora ven a pořád se rozhlížela. Už jsem tam nechtěla být. Nesstor ale zase chtěl zůstat...Že když už tam jsme, tak ať to prohlédneme.
Nevím, proč jsem se prostě neotočila na patě a nevypadla.Vešli jsme tedy i do domu. Byl nádherný! Vystoupali jsme do patra a nakoukli do některých pokojů. Já se držela už spíš jen na chodbě. Neměla jsem vůbec dobrý pocit...Bylo to, jako když se na vás někdo dívá...A kdybych nebyla blbá, zjistila bych už dřív, že jsem měla dobrý pocit.
Otočila jsem se, abych přešla zpět ke schodišti, když jsem na vteřinku jasně zahlédla kohosi v černém oblečení!
Srdce se mi rozbušilo a jako zkoprnělá jsem zírala na místo, kde jsem to viděla. Nesstor viděl, jak čučím a zeptal se, co se děje. Řekla jsem mu to, ale nevěřil mi. Znovu jsem tedy zkusila kouzlo na zjištění osob v okolí. Byl tam někdo navíc!
Hned jsem zkusila kouzlo na sejmutí zatíráku, ale nic se nestalo. Buď byla ta osoba daleko, v jiné místnosti kam jsem neviděla, nebo měl neviditelný plášť...nebo znal kouzlo, které já ne...
Chtěla jsem hned vypadnout, ale Nesstor zapadnul do nějakého pokoje a že mám zůstat na chodbě. Couvala jsem k hlavnímu východu rozhodnutá, že klidně zmizím i sama. Pak ale vyšel spěšným krokem z jednoho pokoje i Nesstor a popoháněl mě, abych odešla, že tam někdo opravdu je.
No to je zjištění! pche!
Upalovali jsme tam odtud jak jen nejrychleji jsme mohli...
Měla jsem podezření, kdo to mohl být, ale neměla jsem žádný důkaz....Pořád mi to vrtá v hlavě, kdo to asi mohl být...A zda to byl ten, koho si myslím...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář