Jdi na obsah Jdi na menu
 


22. zápis

2. 8. 2013

 Tak Jerry je zatím asi v pohodě. Ráno jsem ho nechtěla budit, tak jsem mu na posteli nechala jen vzkaz a bezoár. Ať má taky jeden u sebe…
Pobíhala jsem po pokoji, když se ozvalo zaklepání. Jerry.
Zdravil m
ě a říkal, že by rád vyrazil do Kotle. Chtěl ale zopakovat pravidla, kterých se má držet, aby něci nepokazil a tak chtěl ostříhat vlasy. Hned jsme si vybavila, jak vypadala Maya, když jsem ji stříhala a musela jsem se zasmát. No jak chceš, chlapče – pomyslela jsem si.
Jerry stál a já st
říhala…No a než jsme se nadáli, měl z těch krásných, dlouhých vlasů takové střapaté strniště. Mě se to docela líbilo, ale je mi jasné, že Jerry by asi nebyl poc nadšený. Vyhrabala jsem tedy malou lahvičku Povlasenu. Byl tam už jen zbytek, co mi připomíná, že bych měla zase jednu várku uvařit…
Povyrostlo to, ale Jerry nebyl po
řád spokojený. Víc jsem ale neměla, takže musel trpělivě čekat. Pak jsem mu ještě dala barvu na vlasy, ale nečekala jsem, že tam jsou na výběr jen tak strašné barvy a když se za chvilku ukázal se světle modrýma vlasama, nevěřila jsem vlastním očím.
Pak už se m
ě jen zeptal k čemu a jak slouží Bezoár a zamířil ke krbu. Já jsem se mezitím do Kotle přemístila, takže jsem tam byla o chvilku dřív jak on.
U jednoho malého stolku sed
ěla Sayuri. Přisedla jsem si k ní a docela dlouho jsme se bavily v klidu. Jen byla divná, když jsem jí nabídla pomoc u ní v domě. Chtěla jsem jí jen pomoct s úklidem a ona vypadala vyplašeně…Pak se ale rozhovor stočil k ní a k tomu chlapovi a zase byl oheň na střeše. Naprdla se a nakonec odešla. Slepě se ho zastává a chce ho prý zbavit obvinění. Prý má nějaké důkazy. Pfff…Ta bude koukat, až zjistí, že se v něm celou dobu pletla..!
Když teda takhle naprdle Sayuri odsup
ěla, přisedla si ke mně Gina. Povídaly jsme si a já jí říkala co se Say děje. Dohodly jsme se, že je potřeba zjistit, co dělá..Gina se ujala toho, že ji bude sledovat. Pak jsem si všimla, že kolem prošel ten chlápek co s ním Sayuri bývá. Zastřela jsem se a vyšla za ním na zahradu. Stihla jsem jen zahlédnout, jak mizí s nějakým dalších chlápkem. Jsme si jistá, že jsem ho v Kotli už viděla a myslím, že měl kdysi na sobě odznak někoho s Dračí rezervace.
Vrátila jsem se zp
ět do Kotle a sdělily jsme si s Ginou tohle, co jsme obě viděly. Nějak jsem si nevšimla, že i ona zmizela.
Netrvalo dlouho a ten chlap se pbjevil zase – ten vousá
č. Musím už nějak zjistit to jeho jméno! Vypadal, že spěchá. Zase jsem s ezastřela a šla za ním. Vběhl do sklepa pod kotlem a po chvilince zase vyběhl. Chodila jsem chvíli za ním a pak mi zmizel. Naivně jsem si myslela, že se zaměřil na někoho jiného, když mě nevidí.
Seb
ěhla jsem, stále pod zastřením, schody a dívala se na dveře. Co tu mohl chtít..? Vyslala jsem kouzlo, abych dveře odemkla, ale v tu chvíli mě obmotala spousta pavučin a já zůstala uvězněná. Sakra..Že by to tu měl hostinksý takhle zabezpečený..?
Uslyšela jsem jak n
ěkdo promluvil a pootočila jsem hlavu. Gina!
Cht
ěla jsem promluvit a říct jí co se stalo, ale nemohla jsem mluvit. Pak se i ona ocitla v pavučině. Zmítala jsem sebou, ale bylo to k ničemu. Pak jsem zahlédla toho chlapa. To on na nás ta kouzla seslal!
Pevn
ě jsem svírala hůlku v ruce a nechápala, proč mi najednou nejdou neverbální kouzla…Jistě…Od rána jsem pořádně nejdela! Kdybych mohla, nafackovala bych si v tu chvíli.
Gina úsp
ěšně zápolila s pavučinama a já po chvíli cítila, jak mě začíná brnět jazyk.
Pon
ěkud neobratně jsem vyslovila pár kouzel. Napadlo mě je spálit..Popálila jsme si ruce, ale pavučiny byly pryč. Bála jsem se, aby se ten chlap nevrátil.
Koukla jsem na Ginu, zda už je zcela volná. Byla.Pobídla jsem ji a sama vyb
ěhla schody. Tam byla ale daší past a já do ní vletěla. Napadlo mě ale přemístit se a zavolala jsem to Gině dolů.
Bušící srdce, tma, tlak a to
čení hlavy…
Málem jsem se v té tm
ě roplácla.
Nikde jsem nikoho a nic nevid
ěla. Jen podle tikotu hodin a mňoukání Kulíška jsem poznala, že jsem doma. Těžce jsem oddechovala a jen matně jsem si vpomněla, že jsem slíbila Jerymu, že pokaždé, když přijdu já, zavolám na Kulíška, aby poznal můj hlas a věděl, že jsem to já. Kdyby se nic neozvalo, má se schovat.
Zavolala jsem na Kulíška, jako kdybych ho ok
řikovala a pak jsme zaslechla pohyb.
Srdce se mi zase zrychlilo a snažila jsem se vyk
řesat alespoň jiskřičku světla. Byla jsem ale strašně unavená a ani základní kouzlo pro světlo mi nešlo.
Pak promluvila Ay a po ní i Rosa. Požádala jsme je o sv
ětlo a asi ješt něco jsem zamlelam ale už nevím co. Ukázalo se nade mnou světlo a vyjukané obličeje holek. Pochopitelně chtěly vědět co se stalo a tak jsem jim to řekla.
Byly vystrašené. Bály se, pochopiteln
ě o Jerryho, který se podle všeho ještě nevrátil.
lán byl hned jasný. Zamaskovala jsm se do káp
ě, sundala vše, podle čeho by mě ten chlap mohl poznat a vydala jsem se na rychlou obhlídku zpět.
Prošla jsme kotel, zašla za roh a zast
řela se. V tu chvíli se ukázal kousek za mnou ten vousáč a mířil na mě hůlkou. Uskočila jsem kus stranou, i když bylo jasné , že mě nemůže vidět…Nebo může..? Seslal kouzlo a já ztratila zastírák. Co nejrychleji jsem odešla, ale neběžela jsem a hne djsem se přemístila zpět.
Jerryho jsem nenašla…
Holky byly jako na trní. Nechápeme, co to je  za
člověka. Vidí pod zastíráky, našel holky v jejich prvním a dost zabezpečeným úkrytu…Ten má pod placem asi dost černé magie, že jsme o tom žádná ještě neslyšela.
Pro
č nás nehybněl před tím vchodem..? Že by tam vážně něco skrýval..? Nebo nás tam chtěl jen nalákat..? Nebo je to náhoda..?
Te
ď ležímv posteli a pořád nad vším přemýšlím..Nemůžu spát…Chvíle mamě polévají vlny strachu…
Toho bych se ale jako bystrozor m
ěla zbavit, nebo ne..?
Možná tam nepat
řím…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář