Jdi na obsah Jdi na menu
 


21. zápis

2. 8. 2013

 Ani nevím, kde začít…Sedím v pokoji, nad hlavou mi poletuje světelný ježek a já mám hlavu jako pátrací balon.

Ráno jsem chtěla, jako vždy, zamířitna snídani do Kotle. Když jsem si ale čistila zuby, přiletěla bílá sova a naléhavě houkala. Odvázala jsem jí vzkaz od nožky a přečetla pár vět, které tam stály.
Say odešla s tím chlapem. P
řemístili se z Kotle. Podpis – Gina
Málem jsem se zadusila pastou na zuby. Sotva jsem si vypláchla pusu, pádila jsme pro h
ůlku, za poskakování jsem se nahňácala do oblečení a přemístila se do Kotle. Nikde nikdo nebyl a tak jsem s bušícím srdcem proběhla i do zahrady a na Příčnou. Hledala jsem, jestli tam někde není Gina, nebo Say. Jestli to nebyl jen hloupý žert. Nikdo nikde ale nebyl.
Pak se v Kotli za mnou ozvalo prásknutí a objevila se Gina.
Hned jsem ji odvedla na zahradu, protože v Kotli se už nahromadilo pár lidí, a nechala ji, aby mi p
řevyprávěla co se stalo.
Nebylo to tak, jak jsem si p
ředstavovala. Hororové scénáře, kdy Say křičí a on ji táhne pryč. Sayuri s ním šla sama. Dokonce na něčekala. Seděla u baru, pak přišel on, zeptal se jestli už můžou, ona přikývla a přemístili se pryč.
T
řeba se dali jin na nějký výlet, nebo tak něco…Napadlo mě, že kouknu domů, zda tam má věci.
Mávnutí h
ůlkou, soustředění se a pak už jen následoval ten podivný tlak…
Vyb
ěhla jsem do obýváku a hned mi bylo jasné, že je vše špatně. Sayuri tam neměla snad ani ponožku.
P
řemístila jsem se, celá rozechvělá, zpět do Kotle a řekla to Gině. Bylo vidět, že i s ní to otřáslo. Že by se přestěhovala k němu..? Ale proč ta utekla..? Neřekla nic..!
Byla jsem zoufalá a bála jsem se o ní. Vybavily se mi všechna ta napadení i slova Rosy…
Domluvily jsme se, že se Gina podívá po pár místech, zda n
ěkde Say nenajde a já rozešlu pár dopisů.
Jako první jsme napsala Rose v jednodušší šif
ře, než jakou jsme si domluvily. Neměla jsem čas se rozepisovat s něčím sožitějším.
Obsahem bylo, že se chlap p
řesunul odsud kamsi jinam a že je s ním i Sayuri. Poslala jsme jí ještě bezoár, který jsem ráno v tom zmatku dostala od Nesstora.
Jako druhý jsem psala dopis Sayuri. Snažila jsem se v n
ěm být vlídná a nic jí nevyčítat. Chtěla jsem, aby mi hlavně poslala odpověď a já věděla, že je v pořádku…
Po chvíli mi p
řišla odpověď od Rosy, kde psala návrh, kde by Say mohla být. V tu chvíli jsem ale nápovědy nepotřebovala. Zvedla jsem totiž oči od papíru a podívala se ke krbu. Mysela jsem, že cvokatím.
Z krbu práv
ě vyšla Say. Vypadala v pohodě a klidně se usadila u baru.
Došla jsem k ní a poklepala jí na rameno. Oto
čila se poněkud neochotně, ale kupodivu se mnou šla na dvůr.
Tam jsem se tam n
ějak skoroi sesypala. Byla to taková úleva ji vidět v pořádku…
Za
čala mi říkat, že s tím chlapem byla jen proto, že jí chtěl ukázat nějaké místo – ani tak by s ním neměla chodit – a že jí věci ode mě zmizely, protože už jíá dostavěli domek a nastěhovává se tam. To mi nemohla nic říct..?!
No beztak byla ale divná..A
čkoliv se to tak vysvětlilo, bylo vidět, že mi něco nechce povědět…Byla jsem ale ráda, že je v pořádku a tak jsem to dál neřešila.
Napsala jsem Gin
ě dopis s tím, že Say je tady a ať dál nehledá…

Sta
čila jsem se posadit jen na chvíli a prohodit pár slov s Nesstorem, když ke mně přiletěla další sova. Už podle písma jsem ponala, že píše Rosa.
Našla jsem poklad. Cht
ěla bych ti ho ukázat. Sejdeme se tam  co minule. Budeš koukat!
Hned jsem vysko
čila, omluvila se Nesstorovi a přemístila se do Visánku. Utíkala jsem, až jsem popadala dech. Kousek od místa, kde jsme se měly sejít, jsem se zastřela. Co kdyby mě někdo sledoval..?
Rosa už
čekala na místě. Shodila jsem zastírák, trochu ji vystrašila, ale bylo vidět, že je v lepším rozpoložení, než při posledním setkání. Hned mě chytila za ruku a přemístila se se mnou.
Když tlak povolil a já se rozhlédla, byla jsem dost p
řekvapená, kde to jsme. Nacházeli jsme se na nádraží u Bradavic.
To ho jako schvali tady..?! Ne..kdepak..Sem je Rosa jen p
řenesla, protože tu je o prázdniny klid.
Na lavi
čce seděl Jerry, který měl dlouhé vlasy a Ay ve své běžné podobě. Jerry vypadal v pohodě. Nic mu očividně nebylo…
Pustili ho prý sami. Bylo tedy riziko, že ho stáe n
ějak hlídají. V práci jsem se ale ptala a hlídáček je aktivní pouze a výhradně ve chvíli, kdy nezletilý použije kouzlo. Nelze ho tedy sledovat touto cestou.
Je tedy záhadou, jak jej posledn
ě našli, ale třeba to byla pouhá náhoda.
Hedali jsme varianty co dál…Nakonec m
ě napadlo, že by Jerry moh být u mě doma. Proč ne..? J ájsem doma už sama, nikdo kě me nemá přístup – mimo Say a té kamínek seberu. Okolí je plné mudlů a lde se přemisťovat pouze na jedno místo…Ochrana by tedy měla být dostatečná…
Jerryho pustíme normáln
ě mezi lidis tím, že nikomu, NIKOMU, nesmí říct, kde teď bydlí. Nesmí se ke mně letaxovat přímo z kotle. Musí jít přes více krbů…O Ay a Rose se nebude zmiňovat a pokud se ho někdo zeptá, tak je Ay někde na prázdninách, o Rose neví…
Snad to vyjde…
Dala jsem Jerrymu pokoj rodi
čů. Je větší a pěknější..a není tak zaneřáděný jako ten můj…našěla jsem mu i nějaké oblečení, tak snad mu bude.
Rosa a Ay z
ůstávají v jejich úkrytu. Pokud by je našli, počítám, že by tady také mohly být.
Z
ůstávají tady s Jerrym a já tady píšu. Ještě na ně kouknu, zda jsou v pořádku a nic nepotřebují a pak zalehnu. Mám toho dnes dost…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář