Zápis 2.
Já tu Leiu vážně jednou někam přivážu!
Ta malá potvůrka dneska zase šmejdila hradem a samozřejmě zabloudila. Naštěstí u sebe měla mikrofon, který věčně krade asi u svého táty…No a díky tomu nám popisovala, kde je..Ale díky tomu, že všude byla tma, se to špatně odhadovalo…
Takže nastal hon na Leiu…Snad všichni studenti, kteří měli čas, hledali po všech temných zákoutích hradu, které znal..
Já s profesorem Aquarinem a Tonym jsem prolezli kanály jak pod učebnou lektvarů (Tam se nám Tony ztratil. Později řekl, že našel to doupě Akromantule, která mě loni tak hnusně pokousala), tak kanály u naší koleje…
No smrádek tam byl pěkný..Nechtělo se mi do té špíny, ale když tam vlezl Aquarin, lezla jsem taky..Však se ty šaty později vysuší a ovoní…
Brodila jsem se tím sajrajtem…V ruce jsem třímala hůlku a sledovala světlo, které si Nomos vyčaroval. Střídavě jsme volali Leiono jméno, al bezvýsledně.
Když jsem prošla kolem takových velikých krápníků, uviděla jsem v obrysu světla ještě jednu – menší – postavu. Pospíšila jsem si tím směrem a slyšela tlumený rozhovor mezi profesorem a nějakou studentkou. Ad našimi hlavami se táhl rozbitý vysutý most (Ten, po kterém jsme kdysi utíkali z Havraspárské spolky před Rudými)…A tam seděla Leia. Vůbec nevypadala jako jindy, když se dobře baví tím, že ji hledáme. Musela se bát…A prý ji něco kouslo.
Málem jsme zapomněla na tu hnusnou obří krysu, která se tu pohybovala. Po mě a Tonym prvně vystartovala a nebylo mi moc do smíchu. Roztrhala mi plášť, potvora…Když jsme tam přišli podruhé – s profesorem – bylo po kryse. Profesor ji zabil nějakým kouzlem.
No tak jsme stáli pod Leiou a ona tam byla jako boží umučení. Koukala na nás dolů a bála se cokoliv dělat. Profesor vyčaroval spoustu polštářů a do těch Leia po chvíli přeci jen skočila.
Cesta zpět už byla docela rychlá. Nahoře u východu z kanálu nás profesor osušil.
Nomos s Leiou šli za Say na ošetřovnu a já zamířila do svého pokoje, abych se umyla a převlékla.
Br…Myslela jsem si, že tam do těch míst už nikdy nepůjdu a ono ouha..! Snad to bylo opravdu naposledy..
Joo..!A málem jsem zapomněla na to, že jsem dnes potkala Ginu! Ano, Ginu Blackberry…Nevím, co tady dělala. Tvrdila, že tu má nějakou práci a očividně přišla sklepením, nebo tak nějak, protože měla v ruce hůlku a říkala, že dole je tma…no…Tak snad se tu moc nezdrží..byla dost nepěkně naladěná. I když…jestli musela jít nějakýma kanálka, nebo bůhví kudy, nedivím se, že je naštvaná. J