Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 15.

6. 3. 2013

 Zápis 15.
Já jsem ale taková kráva..!
Normáln
ě bych si měla zašít hubu, nasadit na ní několik zámků a ještě si nějak pojistit, že ani nepípnu…Ach jo…
Totiž…
Už je to pár dní, co jsme se – celá škola – rozlou
čili s Walmarem. Profesorka Orwell pronesla smutečřeč a zároveň nám kladla na srdce, že nemá smysl řešit problémy tímhle způsobem.
Všichni byli p
řešlí a i na lidi, kteří se s tím klukem nebavili, dopadl splín.
Pár dní uteklo, ale já jsem se stejn
ě nemohla zbavit hlodavého pocitu, že to nebylo jen tak. Nesedělo mi k tak mladému klukovi podobné chování…Pořád jsem hledala za tím vším něco víc…A pořád se mi do mysli vkrádala Gina, i když jsem si řekla, že ji nechám být…Že si vše jen namlouvám a ona nic za lubem nemá…
Takhle uteklo pár dní, když jsem zase hlídala chodby. Ud
ělala jsem si pauzu v trénincích, jimiž jsem v poslední době zaplnila prakticky celé dny ( i večery). Jamie na mě stejně neměl čas (nebo náladu), Say poletovala kdo ví kde a mě se zkoušky kvapem blížily…
Inu hlídala jsem a zamí
řila si to zrovna kolem naší koleje, když jsme zahlédla Sayuri. Vypadala nějak naštvaně, nebo rozrušeně…Chvíli jsem z ní dolovala, co se stalo, až mi řekla, že se mám na Ginu vykašlat  aže je blbá. To mi vyrazilo dech! Tohle že by mi řekla Sayuri o Gině..? Celou dobu ji bránila a bavila se s ní…
Bylo mi nad slunce jasné, že si ty dv
ě něo udělaly. Sayuri mi vyklopila vše o tom, že se nepohodly a že na ni Gina dokonce vytáhla hůlku..! To mě dožralo! Dospělá ženská a bude strašit o tolik let mladší holku..?!
No ne
čekala jsem na nic a zamířila si to rovnou k ošetřovně, kde ji Say naposledy viděla. Byla jsem jako býk v aréně. Viděla jsem rudě. Možná to bylo tím, že už bylo všeho dost a te´d to bouchlo, nebo jsem zkrátka hledala nějaký ventil a zrovna semi to hodilo..Těžko říct…
Došla jsem k ošet
řovně a bušila na dveře jako hluchá do vrat. Otevřela mi Sayaka se svým typickým úsměvem. Jen jsem se jí zeptala, jestli je uvnitř Gina. Odpověď byla kladná a tak jsem se rozhodla čekat…Když mi o něo jde, umím čekat docela dlouho…
Netrvalo to ani tak dlouho, jak jsem o
čekávala a dveře ošetřovny se otevřely. Gina tam stála, bílá jak stěna, klepala se jako ratlík a vůbec vypadala, že se za chvíli sesune. Na krátký okamžik mi blesklo hlavou, že tak vypadá kvůli mně…Že se mě jako lekla…Ale pak jsem spadla zpět na zem a sama sobě jsem se musela zasmát. Blbos!
Ona gina v poslední dob
ě pořád vypadala tak nějak divně…Nemocně…V duchu jsem jí říkala Zombice. Kdyby vyrazila večer na procházku kolem hřbitova, jistě by se našel nějaký dobrák, co by do ní začal bušit lopatou a snažil se ji zahnat do nejbližšího hrobu…Ale zpět k situaci na chodbě
Stály jsme tam proti sob
ě. Já naštvaná, z očí jsem metala blesky a v ruce třímala hůlku. Ona proti mně seschlá, unavená, rozklepaná…Ale to já v tu chvíli nevnímala. Byla červený hadr a já nepříčetný býk.
Spustila jsem p
říval výčitek a nadávek ve smyslu „co si to jako dovoluje“ a ona se jen bránila slovy, že nic takového neudělala…Pak nasadila na tvrdší kalibr s tím, že jsem si to vymyslela a to neměla dělat..Ani si vlastně nepamatuju, co jsem jí všechno řekla. Pamatuju si jen její slova, která mi zazněla v uších, když se konečně dostala ke slovům.
„Brzy ode m
ě stejně budete mít pokoj, protože asi umírám!“
…a odb
ěhla…
Stála jsem tam na chodb
ě a tupě zírala před sebe. V uších mi zněly stále dokola její slova. Umírám…asi umírám…
P
řipadala jsem si jako bezcitná husa..Jsem bezcitná husa!
Pomalu jsem šla chodbou, aniž bych po
řádně vnímala, kam jdu. Sayuri poslouchala, jak se dalo předpokládat a teď se přidala k mému pomalému postupu hradem. Vyměnily jsme si pár slov, ale nechtěla jsem s ní být. Ne teď. Poslala jsem ji na kolej, protože se blížila večerka. Ani neodmlouvala. Sama se tvářila dost šokovaně….
Já te
ď sedím v pokoji, píšu sem do sešitu a pokukuju po dopisním papíře…Měla bych se Gině omluvit..Měla bych to zkusit nějak spravit. Ať je jakákoliv a chová se jakkoliv, tohle bych jí nepřála.
Omluvím se jí p
římo…Pokud ještě někdy vydrží v mé přítomnosti…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

katie-nolin.blog.cz

(Katie Nolin, 6. 3. 2013 15:30)

Pekny článok, ale Amelia by nemala tak ľahko skočiť Gine na špek, je to Gine :D

Re: katie-nolin.blog.cz

(Katie Nolin, 6. 3. 2013 15:30)

*Gina

Re: katie-nolin.blog.cz

(Amelia, 7. 3. 2013 22:03)

No tak jistě!:) Vždycky se musí najít někdo, za kým se všchni potáhnou :))
Amelia je naivka citlivá :) Bude to mít v životě těžký, chudák :)

.....

(Slečna bezejmená, 6. 3. 2013 17:14)

Ještě že tu Ginu máte, na koho byste to všechno sváděli! :D