7.zápis
Ačkoliv jsem spala málo, spala jsem…A spánek mi prospěl. Pořád jsem jako mátoha, ale už nevypadám jako mrtvola. Pfff…
Dopoledne jsem byla na návštěvě za Jamiem. Oba jsou v pořádku (relativně) a nikdo se u nich po zbytek noci neukázal. Say se ale někde dozvěděla, že tu byly noční návštěvy. Ztuhla jsem při jejích dotazech typu „kdo tu byl a proč“. Vím, že by se zlobila, že jsme se ke klukům dostaly v noci…Ale Jamie nás, samozřejmě, elegantně vynechal. Řekl jí o Gině i o tom, dalším návštěvníkovi, kterého jen slyšel.
Say se, samozřejmě, naštvala a nasupeně vyrazila za Brumbálem. Po dobu, kdy byla pryč, jsme si shrnuli vše, co jsme si včera ve spěchu povídali. Jamie byl takový…Divně zamlklý. Chápu, že mu není přijemné, co se děje…Ale byla ych raději, kdyby mi narovinu řekl, jestli jde o tohle, nebo něco jiného…
Say se vrátila a ve tváři měla výraz zadostiučinění. Brumbálovi se asi tahle zpráva nelíbila…
Netrvalo dlouho a na dveře ošetřovny se ozvalo tiché klepání. Ředitel přišel. Bylo to letos vlastně poprvé, co jsem ho viděla. Říkalo se, že stále někde cestuje…Něco hledá…A teď byl tady.
Vzal si Jamieho stranou a dlouho, předlouho s ním o něčem debatoval. Když odešel, Jaie mi řekl, že Brumbálovi pověděl o Greensalveho zvěromágství. Brumbál byl prý překvapený..
Bylo už po obědě, když jsem odešla ošetřovny.
Bezcílné bloumání pohradu se brzy změnilo v pátrání. Pod zastíracím kouzlem jsem se odážila za jedny zamčené dveře, které jsem roky a roky míjela…Něco mě tam táhlo a já musela dovnitř.
Zjistila jsem, že to byl systém chodeb a místností. Podle všeho už dávno nebyly používané. Všude bylo plno pavučin a prachu. Nedokázala jsem ani určit, k čemu ta místa mohla být požívána…
K mému zklamání jsem neobjevila nic, co by nám nějak pomohlo. Seděla jsem tam sama v pusté učebněa přemýšlela o tom všem. V jednu chvíli jsem si řkala, že jsem vážně jen paranoidní a že jsem se nechala vyděsit Jamieho řečma, které pramění..Odkud vlastně..? kde val všechno to podezření..? Ano, maj deník, ale nevím , co se v něm píše..Třeba si to kluci všecho jen špatně přebrali a profesor vůbec nepatř k Rudému půlměsíci…
Začala jsem pochybovat…
Večer jsem se chtěla ještě zastavit na ošetřovně, ale Say mě dovnitř nepustila. Později jsem zjistila, že tam byla spousta profesorů. Také Brumbál a Gina…Kdo víc, jak to všechno dopadne.
Komentáře
Přehled komentářů
Krásně napsané, už se těším na další články, hrozně moc mě to baví číst :) Ameliu si pamatuju, ještě když byla v prvním ročníku (tenkrát jsem hrála ještě za jinou postavu), docela jsem se teď divila, když jsem ji uviděla na seznamu sedmáků.. Doufám, že tentokrát u hry také vydržím, zjevně mě také budou čekat velká dobrodružství :))
Re: .....
(Amelia, 9. 2. 2013 15:47)
ty jo tak to se divím, že si Am někdo z prváku pamatuje. :) Obzvlášť pokud jsi hrála starší studentku...A pokud jsi hrála prvačku, tak si tě snad i pamatuju...
No moje malinká Am...Ach..Kde ty časy jsou. :))) Melancholie útočí. :)
Jinak jsem ráda, že se deník líbí :)
Re: Re: .....
(C.W, 9. 2. 2013 16:49)Jj pamatuju, ani nevím jak :D Možná to bude proto, že jsem měla stejné herní křestní jméno. Amelia Lionheart - tenkrát jsem se docela dost "proslavila" tím, že jsem kolej za jednu noc připravila s pomocí dvojčete o 175 bodů ;) Ale asi si mě nepamatuješ :D
.....
(C.W, 9. 2. 2013 14:41)