Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. zápis

13. 2. 2013

 Další rok nám otevřel dveře. Silvestr je za námi. Jak pro mě byl celý den ošklivý, večer to celé smazal.
P
řes den jsem se neúčastnila žádných zábav jakéhokoliv druhu, jako ostatní. Byla jsem na pokoji a četla teorii, když nás praktika – kouzla – nikdo neučí.Strávila jsem takto celý den a málem jsem zapomněla na oslavy.  Vzpomněla jsem si až když bylo všude ticho – všchni byly už venku. Rychle jsem se převlékla, svázala vlasy do drdolu a odspěchala na nádvoří, kde letos oslavy probíhaly.
Kapela už hrála, na parket
ě křepčilo  pár studentů, zbytek  posedával u stolů kolem. Výzdoba byla pefektní!
Šla jsem k baru doufajíc, že uvidím Marcuse. Nebyl tam. Potkala jsem jen mra
čící se Sayuri. Dělala, že mě nevidí, nebo uhýbala pohledem…Nemluvila se mnou. Kdo ví proč
Jamie se bavil s Ashem, Ala byla s pár dalšíma lidma  u stolu a zvala m
ě k sobě. Na pár chvil jsem si přisedla, aby se neřeklo…Měla jsem perfektní výhled na kabonící se Sayuri…Mhm..
Nem
ěla jsem náladu se bavit v kolektivu. Omluvila jsem se a šla se projít. Kroky mě avedly až k lesu. V duchu jsem děkovala sama sobě, že jsem si nechala kozačky a že ma Hagrid tak veliké nohy, kterýma vyšlapal slušnou cestičku ve sněhu.
U vrby mláti
čky jsem se zastavila. Vytáhla jsme z batohu rachejtle a začala je odpalovat. Co na tom, že půlnoc je za chvíli..? Do toho přišel Jamie…
Ptal se m
ě, co tam dělám tak sama a začal ze sebe chrlit, že se vzdal prefektství, aby měl už klid…Naštvalo mě to. Zrovna on! Začala jsem mu tam plácat něco o tom, že nemá věci vzdávat a tak..Čekala jsem, že se naštve…a myslela jsem, že se to opravdu stalo, protože se najednou otočil a odběhl. Šla jsem za ním, ale nikde na oslavě nebyl.
Ostatní mezitím za
čali odpočítávat vteřiny do půlnoci…A pak přišel ohňostroj. Monstrózní, barevný, překrásný…
Dívala jsem se vzh
ůru a bylo mi do pláče. Kdo ví proč… Tolik se toho ve mně mlelo! Vytáhla jsem zbytek rachejtlí a odpálila je.
Veselí p
řerušil Brumbálův hlas. Nejprve popřál všem pěkný nový rok  a pak pronesl vzkaz:" pro Amelii….Miluji tě a děkuji…Jamie…" Bylo zvláštní slyšet tato slova od ředitele. Nevím, zda říkal ještě něco, protže moje myšlenky se už soustředily na něco jiného…Zírala jsem na Jamieho, který se vynořil na parketu a šel ke mně. Zpěvák na podiu se ptal, zda je přítomna Amelia, ale já nebyla schopna ani zvednout ruku. Beztak jsem nestála o pozornost. Pár děcek na mě ukázalo, ale mě to bylo jedno.
Padli jsme si s Jamiem do náru
če a lidi kolem začali tleskat. Předal mi pugét růží. Prý jsou z Konce světa…A ještě mi dal pero ptáka Fénixe. Ty růže..I kdyby to byly kopřivy z Hagrodovi zahrádky a pero sojky, byla bych šťastná. Na rozpacích, ale šťastná.
Jamie vzal to prefektství zp
ět a tohle bylo poděkování…
Tan
čili jsme, bavili se a já po dlouhé době dobře a klidě usnula…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^^

(Say, 14. 2. 2013 8:21)

Romantika nade vše

Re: ^^

(Amelia, 14. 2. 2013 20:28)

No jo..! Kam se hrabe červená knihovna xD