Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. zápis

10. 2. 2013

 Tak a je to zase za námi. Vánoční shon a spěch je pryč. Ani jsem nepsala, jak toho bylo hodně
Váno
ční trhy proběhly bez problémů…Tedy až na jeden malý incident, kdy si jeden druhák u nás ve spolce udělal z koberce koupaliště a já to musela řešit s profesorem, protože ten holomek ze mě měl jen legraci..No bodejť by ne! Plácla jsem tam sebou několikrát o zem, jak to klouzalo..!
No a zp
ět k trhům – zdržela jsem se tam jen chvilku. Všude bylo plno lidí, překřikovali se…a vlastně to bylo stené jako každý rok. Já jsem jen naběhla k obchodu Malkinové, abych nakoupila nějaké drobnosti Jamiemu k Vánocům. Měla jsem trochu jinou představu o tom, co mu pořídím, ale Malkinová to tam, bohužel neměla..I tak jsem vybrala.
Ve
čer jsem začala balit dárky. Byly jich mraky. Pro rodiče a Sayuri a Sayaku a Jamese a Alashamu a Jamieho…Všude byly mraky stuh, balícího papíru a krabic.
Kdyby n
ěkdo v tu chvíli vešel ke mně do pokoje, myslel by si, že jsem měla neúspěšný pokus o lektvar a že mi vybuchnul kotlík.
Když bylo vše zabaleno, uklizeno a neúsp
ěšné pokusy o balení vyhozeny, s klidem jsem usnula. Docela jsem zapomněla na slavnostní večeři, ale to mě moc netrápí. Alespoň jsem se nepřežrala.

Druhý den ráno jsem našla u nohou postele po
řádné kopy dárků. Bylo to tak milé! Rozbalovala jsem jeden za druhým a smála se. Nejvíc mě rozesmál vkusný dárek od Alashamy. Dala mi krásný komplet sukně a trička, ale k mému překvapení v modré barvě. Lísteček u dárku vše vysvětlil. Bylo tam něco ve smyslu „Drahá Amelie, i když toho tvého kluka moc nemusím, ať jsi v jeho barvách.“ Nebo tak něco…
Jakmile jsem robalila psolední dárek, oblékla jsem se a vyrazila s nákladem dárk
ů na obchůzku.
Odchytila jsem si Sayuri. Ta byla celá vedle z toho, co jsem jí nad
ělila a sama mi dala moc pěkný dárek. Jak já jsem ráda viděla ty její rozzářený očka!
Druhého jsem odchytila Jamieho. Vrazila jsem mu dárek, ale on ho odmítal, že mu ho mám dát až ve
čer. Vnutila jsem mu ho s tím, že pokud ho bude chtít otevřít až večer, nevadí mi to, ale měla jsem plné ruce a tašky dárků a nemohla jsem to tahat dál.
Šla jsem k Sayace, ale nikde nebyla a u kabinetu nem
ěla skříňku, tak jsem dárek nechala u sebe. Kousek dál má kabinet Alashama, tak jsem klepala tam..Nic…Narvala jsem jí tedy dárek do truhličky na vzkazy.
Jamese jsem potkala ve spolce. Vypadal tak n
ějak roztěkaně, ale přesto jsem si u něj uloupila chvilku a předala mu svůj dárek. S díky a v rozpacích ho přijal a pak odběhl, že má něco na práci. Brzy jsem pochopila co.
Už když jsme vid
ěla, jak po chodbě rozhazuje plátky růží, docvaklo mi to.
On požádá Alashamu o ruku! Dneska! P
ři oslavě..!  Jakmile se proházel až ke mně, moje slova potvrdil. Plánuje to hned na začátek oslavy.
Byla jsem z toho celá dojatá a snad nervózn
ější, než sám James. Nepřipadalo v úvahu, že bych ještě na chvíli šla ven. Nesměla jsem to propást. Čekala jsem tedy a podporovala Jamese.
A pak to p
řišlo! Přišel čas, kdy měla začít oslava. Na shcodech jsme zaslechli Alashamy hlas a tichý hlas Say…Zastavily se u úpatí schodiště a Ala na nás všechny překvapeně koukala. Myslela, že ty plátky růží patří k oslavě..Patřilo to k oslavě, ale né k té kolejní, že…
Pak už koukla na Jamese, který stál u krbu, ma
čkal v jedné ruce pugét žlutých růží, ve druhé krabičku s prstýnkem…Přešla k němu, on si klekl na koleno…No a pak jsem už moc neviděla, protože jsem se rozbrečela jak želva.
P
řišla žádost o ruku a Ala po chvilce překvapeného koukání odpověděla „ANO“. Všichni začali tleskat a i já plácala dlaněma jak lachtan ronící krokodýlí slzy…Doják!
A doto
ho přišel profesor Aqurin a zazdil to vše prohlášením: „No tohle skřítci trochu přehnali.“ Hledíc přitom na plátky růží na zemi.

Smích a dobrá nálada nikoho nep
řešla ani po zbytek večera. Skřítci nám nachystali skvělé jídlo, v plánu byla i tombola... Já se ale na chvíli musela odebrat pryč. Jamie měl pro mě přeci nějaké překvapení. Byla jsem už převlečená do plesových šatů, jak chtěl a vyběhla jsem do šestého patra. Tam už na mě čekal. Moc mu to slušelo. Řekl, ať zavřu oči, chytil mě za ruku a kamsi mě vedl. Slyšela jsem, jak klaply dveře, když je kouzlem otevřel a podruhé, když za námi zavřel. Cítila jsem teplo a jemnou vůni růží…
„Otev
ři oči“ šeptl a já ho poslechla. Nevěřila jsem tomu,m co vidím.
Všude kolem byly plátky r
ůží, květy rlží, polštáře a polštářky všech velikostí a odstínů červené…Místnost osvětlovaly svíčky a oheň v kovových držácích..Bylo to krásné! Ani nevím, v jaké jsme byli místnosti, jak to bylo krásně nadobené. Uprostřed toho všeho byly dárky…
„Veselé Vánoce“
řekl s úsměvem a vedl mě k dárkům. Posadili jsme se a začali rozbalovat balíčky. Já dosala krásné oblečení, květiny a spoustu dalších věcí. Nejvíc mě však zaujal zvláštní kamének, který ležel na dně balíčku. U něj byl vzkaz „Pokud bude hřát, jsem v pořádku“. To bylo to nejlepší, co jsem mohla chtít! Až budu ze školy pryč, budu si věčně lámat hlavu s tím,co s ním je…Zda je v pořádku…A teď budu mít jistotu…
Jamie m
ěl z mého dárku také radost. Alesoň to tak vypadalo..A velikost jsem také asi odhadla dobře.
Pak se všude rozezn
ěla hudba a mi začali tančit. Hráli krásné, romantické písně a čas ubíhal jako splašený…A byl čas se vrátit zpět n oslavu.
Domluvili jsme se, že výzdobu necháme jak je a druhý den se tady ješt
ě zastavíme. Moc se mi to vše líbilo.
Sotva jsem vylela ven, narazila jsem na skupinu asi šesti, sedmi d
ěcek. V čele nich šla Sayuri, takže šlo o Nebelvírské. Ani nevím, kam měli namířeno, ale vypadali až moc spokojeně. Přemlouvali mě, abych je pustila ven, ale to ne..! Mají oslavu, fajn, ale to neznamená, že je prodloužená večrka i mimo kolej. Zahnala jsem je zpět s tím, že pokud je ještě chytím, strhnu jim body. Z huhláním se odebrali pryč a já si začala vyčítat, jak jsem přísná…Jenže jinak by mě neposlouchali.

Odešla jsem tedy a zamí
řila ke spolce. Tam už byla zábava v plném proudu. Profesor losoval lístky z tomboly. Jedna cena byla lepší než druhá. Myslím to ironicky. Já jsem třeba vyhrála balon plný nějakého hnusu, nebo co..To alespoň tvrdil profesor. Opatně jsem tedy odkráčelas balonkem stranou a modlila se, aby do mě nikdo nedrknul. Nejlíp ale dopadl Bren. Musela jsem se vážně smát. Vyhrál obří sud plný mouky. Předpokládám, že to daruje skřítkům v kuchyni. Neumím si totiž představit, co by jiného chtěl s tím vyvádět.
Po tombole m
ěl pro nás profesor přichystané ještě malé překvapení. Máme kolejní sovu! Bude umístěná v sovinci a tak studenti, kteří měli problémy s poštou, mají problém vyřešen. Chtěli jsme ji mít přímo na koleji, ale proti tomu byl prý Filtch. Ať si trhne nohou, dědek!
Pak ješt
ě Wilford oznámil těm, kteří to nevěděli, že bude vycházet kolejní časopis. Všichni  toho měli radost. Jsem zvědavá, kolik čísel vydáme. Ala už se hlásila o předplatné.
Poté za
čala už nějaká soutěž, kterou si vymysleli studenti. Profesor byl pryč a já byla unavená. Po chvíli, kdy jsem odolávala spánku, jsem tenhle boj vzdala. Rozloučila jsem se a zapadlo do svého pokoje. Dárky jsem posunula tak, abych mohla projít a usnula snad dřív, než jsem dopadla na postel.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^^

(say, 10. 2. 2013 12:30)

Say nebyla v čele :D a Am by nemusela být tolik přísná :D ale pořádek dělá přátele :D

Re: ^^

(Amelia, 10. 2. 2013 12:47)

Tak chápej - Say je známá tvář a na tu se zaměřila. Pro Am byla Say ta první xD

katie-nolin.blog.cz

(Katie Nolin, 10. 2. 2013 11:07)

"Pak ještě Wilford oznámil těm, kteří to nevěděli, že bude vycházet kolejní časopis. Všichni toho měli radost. Jsem zvědavá, kolik čísel vydáme"
Keď v klubu ešte niečo nájdu, samozrejme xD