Zápis 3.
Dnes jsem ukazovala Jamiemu, kde najde prefektskou koupelnu a místnost pro prefekty. Myslím, že oboje se mu líbilo. V koupelně si rovnou vyzkoušel vodu a i já jsem po chvíli neodolala a smočila se.
Když jsme odcházeli z koupelny, začal mít Jamie otázky, které mě přiváděly do rozpaků…Zda někdy myslím na Ričiho a zda se mi po něm stýska…Zda mám Jamieho ráda..A zda se mi líbí…Odpovídala jsem mu věru popravdě…Ale nijak na mé odpovědi nereagoval, tak jsem netušila o co mu jde…Tedy..Možná jsem tušila, ale nechtěla jsem si nic takového připustit…Žádala jsem po něm vysvětlení, ale nedostala jsem jej.
Až když jsme byli na cestě k prefektské místnosti, mě zastavil, tak nějak divně na mě koukala a řekl, že mě má rád…No…Co jsem mu na to měla říct..?! Já ho mám taky ráda, že ano..ale…Ne…Ach jo…Asi mu přeskočilo, jestli to myslí tak, jak mě napadlo...Nebo přeskočilo mě, že mě to vůbec napadá...
Nic jsem nedokázala říct. Jen jsem se usmála, nejspíš zrudla a pokračovala v cestě.
Prefektská místnost byla útulná jako vždy…Ale také mi, jako vždy, připadala neskutečně smutná v tom, jak byla prázdná…Hlavou mi proběhla vzpomínka na chvíli, kdy jsem tuto místnost spatřila poprvé…Ten strach…Tu bolest…A pak jen šílený nápad zavést je do Havraspáru…Brrr…Už nikdy bych nic podobného nechtěla zažít!
No..Nicméně Jamie teď věděl, kam může utéct před všema těma prvákama a věčnýma otázkami..Musím mu ale ještě sehnat klíč.
…..Hm….Ve spolce se zase něco děje…Slyším hulákání..Jdu tam…