Zápis 14.
Den za dnem utíká…Ani jsem se nerozkoukala a už je tu konec prázdnin. Kotel se den ode dne plnil víc a více novými tvářemi…A jak přibývali prváci, přibýval i klasický ruch. Musím uznat, že letos jsou docela hodní…Zatím. Nikdo nijak extra nezlobí, nekřičí, nezvrací, ani se neválí po ulicích…Snad je to předzvěst toho, že bude můj (snad už) poslední rok na škole klidný.
Nezmínila jsem se o tom, že mamka s taťkou jsou štěstím bez sebe. Proč? Jedno horké odpoledne, kdy jsem posedávala v Kotli a skrývala se před venkovním parnem, za mnou přišel profesor Aquarin. Vzal si mě na chvilku stranou od ostatních a předal mi Primusský odznak! Ano. Je ze mě Primus. Ze mě. Já, která jsem se bála i prefektství, budu teď primuska. James odznak dostal také. Ještě se mi nepodařilo zjistit, kdo z Mrzimorských převezme po nás post prefektů. Doufám, že ot bude někdo alespoň trochu zodpovědný…No Brumbál přeci není hlupák a ví, co dělá.
Jinak co se týká Sayuri…No…Co říct..? Nikde jsem ji nenašla…Nepotkala…Když jsem jí psala dopis, vrátila se Minnie vez odpovědi. Ani nevím, jestli Say můj dopis dostala. Připadá mi to vše moc divné. Nesedí mi to k ní. Začínám se bát, že to vše nebylo tak, jak psala…Třeba neodjela do jiné školy…Třeba se něco nepěkně zvrtlo…A třeba také zbytečně plaším a přeháním. Má se dobře a jen nemá čas, nebo chuť, odepsat…Těžko říct…Mohu jen doufat, že je v pořádku.
No…A co ještě říct? Asi jen to, že dnes mám poslední možnost nakoupit v Příčné. Nějak jsem se tam moc necpala, když tam byly davy lidí, ale dnes se ještě zastavím pro pár drobností. Zítra už si připnu zlatý odznak a pokusím se dovést všechny prváčky v pořádku do naší koleje..Ach..Bradavice..Těším se tam.
Teď si půjdu pomalu zabalit, abych nemusela pospíchat a jančit…Díkybohu, že už mohu kouzlit i doma. Balení půjde mnohem rychleji.