Zápis 1.
Tak jsme zase ve škole! Jak já jsem šťastná! Jak ráda zase vidím všechna ta známá místa! Zase mohu nosit hábit. Opět můžu tisknout hůlku v ruce a čarovat! Připadalo mi to jako věky, kdy jsem tu byla naposledy…Vážně netuším, co budu dělat, až jednou dostuduju. Už sem nevkročím..Fuj..Raději si to ani nebudu představovat!
Přesun z Kotle na nádraží proběhl poměrně v pořádku. Mudlové si nás nijak extra nevšímali, děti docela poslouchaly a na nástupiště jsme se dostali včas.
V prefektském vagonu byla zvláštní atmosféra. Všichni spíše mlčeli, nikdo se moc nebavil…Byli jsme tam já, Riči, Jamie, Rebecca, James..A sem tam nějaký prvák, který se pokusil u nás zůstat…
Cesta ubíhala docela rychle a mě to ticho začínalo ubíjet, tak jsem se raději převlékla a vyrazila na obchůzku vlaku. Všichni si vesele povídali, převlékali se a vůbec nějak moc nezlobili…Kupodivu…
Do Bradavic jsme dorazili bez problémů. Prváčci si šli na loďky a starší studenti se dostali do Vstupní síně pomocí Letaxu, jako vždy.
Zařazování i připadalo nekonečné…Přišlo k nám docela dost nových dětí, ale jak jsem koukala, i Havraspár má letos dost slibných tváří…
Uvidíme, co z toho bude.
Teď jsem u stolu, píšu první stránky tohoto deníku a poslouchám to ticho…Všichni asi už spí…U mě v pokoji je docela smutno…Jsem tu už docela sama. Všechny holky, se kterýma jsem tu kdy byla, odešly…Snažím se na tohle nemyslet, ale v takových chvílích, jako je tahle, mi to přijde strašně líto…
Mám tu alespoň Minnie a Kulíška. To jsou moje dva poklady…