Zápis 6.
Tak je za námi další rok a je tu opět Předvečer všech svatých. To to utíká! Zjistila jsem, že být prefektkou má opravdu svá úskalí, ale i tak mě to baví. Když si s něčím nevím rady, pomůže mi Alashama. Děti ji prostě zbožňují a mě snad taky berou…
No..A když je tu PVS, tak se ve vstupní síni objevila tabule, která nás upozorňovala na slavností večeři. Sice se nejednalo o ples, ale tak jsem si řekla, že se na to vyfiknu. Ostatní holky z koleje se už čančaly a já nechtěla být za šmudlu….I když chvíli jsem váhala, když jsem si vzpomněla na uplynulé PVS…Všude krev, pavouci, kostlivci…Nakonec ale přeci jen vyhrála touha vypadat zase jednou pěkně a tak jsem sáhla po šatech, špercích a šla jsem…
Velká síň byla vyzdobena mnoha dýněmi, jídlo bylo kam se člověk jen podíval..Ale to bylo vše..! Nějak mě to překvapilo víc, než jsem čekala…Nikde žádná jiná výzdoba, natož nějaké iluze…
Uznala jsem, že profesoři mají mnoho práce s tou celoroční akci, takže jsme jim vše prominula..Ale byla jsem zklamaná…Aby vše alespoň trochu zachránili, povolali duchy, kteří se mezi námi poletovali…Prváci z nich byli celí paf…Pořádně duchy letos neviděli, protože se někde zašili…
Po jídle se slova ujal jeden z duchů..Nějaký kašpar to byl..A prohlásil, že se s ostatníma duchama rozhodli, že se zase vrátí mezi nás, studenty…No…Nevím, kde se doteď schovávali, ale jsem docela ráda, že je zase uvidíme…Zpočátku (v prváku) mi vadilo vidět je všude možně..ale když jsem si na ně zvykla, bylo divné nevidět každou chvíli někoho proplout zdí..:)
Večer jsem si ještě rozhlasem poslechla malou Leiu, jak zpívá...A pak jsem měla rozhovor s Hannah...Měla takový splín kvůli rodině...Bylo mi jí líto, ale snad jsem jí alespoň trochu pomohla...Je to milá holka a nechci, aby se mi trápila...