Zápis 4.
A je po svatbě!
No jako bylo to pěkné…Dojemné až hrůza..! pche…No Tak jen shrnu rychle celý průběh. Opět nás rozhlasem sezvali do vesnice, kde už bylo plno lavic a židlí. V přední části byl šaman, který mě svazek zpečetit, po pravé straně seděl Bard s loutnou..Všichni se bavili, hádali, dohadovali…někteří byli zvědaví a těšili se, jiní vypadali že jsou na svatbě za trest a chtějí se jen najíst..I když i to si později dost lidí rozmyslelo..Ale o tom až později.
Po nějaké době si Šaman zjednal ticho, Bard hrábnul do strun a Guinevra s Artušem začali procházet kolem nás – svatebčanů.
Šaman odříkal taková ta klasická slova o věrnosti a věčnosti, pak si oba s trochou teatrálního šklebení řekli své ANO… Studenti se dožadovali pořádného hudlana, ale žádného polibku s nedočkali..Přeci jen se před námi nechtěli cicmat dva profesoři..! hehe…
Pak nám ještě Sayuri, jakožto dvorní bavič, zazpívala písničku opěvující lásku..a taky šaman nám zapěl…A pak už jsme se mohli vrhnout na jídlo a pití, co jsme včera připravovali.
Koláče vypadaly vcelku jedle…Některé sice byly takové rozblemcané, ale chutnaly dobře..
S pitím to bylo už horší…Zpočátku to chutnalo docela pitelně, ale pak to nějaký šikula smíchal s čímsi nechutným…a bylo po pití…
Pít se tedy už nedalo..a jíst za chvíli taky už ne. Ty koláče se totiž tak podivně rozpadaly a po chvíli bylo na stole vlastně jen spousta drobků, což už moc vážně nevypadalo..
Brzy se tedy většina studentů rozešla do všech koutů hradu a bylo po všem..Ale stejně to bylo fajn.