Zápis 25.
Krize…Krize mezi mnou a Ričim…Ach jo já jsem blbá..Ne..! On je blbej..! Ne..Já jsem blbá…
Dnes odpoledne jsem totiž šla do Kotle. Sotva jsem se rozkoukala z kouře z krbu a už jsem ho viděla u baru. Díval se na mě a vítal mě. Byla jsem tak ráda, že ho vidím! V koutku hlavy jsem ale cítila i malé píchnutí zlosti. Rychle jsem to ale zahnala a s úsměvem šla za ním. Nejprve jsem si myslela, že si uděláme pěkný den…Projdeme se a tak…Ale Riči začal mluvit a to mi nějak pokazilo všechny plány…Říkal toho dost, ale jedna část, z toho co říkal, se mi zasekla do hlavy jako sekera. On byl půlku prázdnin doma a protože jim opravovali krb, vykašlal se na mě. Jo! Chápu, že nemohl cestovat Letaxem, ale mohl se ukázat u nás, nebo v Kotli, nebo v kdekoliv v Lonýdně…Mohl přijet milovskou dopravou, stejně jako jsme jezdili dřív, než se naše rodiny připojili k Letaxové síti…Nebo mohl alespoň poslat sovu..! Nebo..Nebo..Já nevím…Zatelefonovat..I když oni asi telefon nemají..Prostě s nějak ozvat..Ale to nééé..
Já si celé prázdniny zoufám a bojím se, kde zase lítá a zda je celý a on si polovinu času tráví v klidu doma a nedá o sobě vědět, i když ví, že já se tady takhle klepu…!
No…Tak tohle jsem tak na něj nějak vychrlila..Byl ajsem na něj zlá..Asi.,..Jo..Takovou mě asi ještě nezažil. Myslela jsem, že něco rozkopu…
Zapomněla jsem zmínit, že zpočátku jsme byli v kotli a seděl vedle nás Jamie. Asi v polovině Ričiho povídání jsem to už ale nevydržela a utkla na zahradu. Trochu jsem doufala, že mě nechá být, ale Orciniat, samozřejmě, přišel a povídal dál..Až tam jsem na něj vše vyplivla…Vše co mě štvalo…Stál a překvapeně na mě koukal. Vypadal, že jsem s eho dotkla..Že jsem ho asi nepochopila…On pořád mlel ale něco o sobě a svých kamarádech a nějak snad nechtěl slyšet o tom, že já řeším..nás... Brečela jsem..Před ním jsem se snažila neplakat, ale nešlo to. Bylo to vše, co jsem celé prázdniny držela v sobě a teď se to vyvalilo…
Ani tentokrát jsem ho nenechala domluvit. Vím, že je to nevychované, ale v tuto chvíli jsem neměla chuť poslouchat jeho sáhodlouhé projevy, které mi dnes připadaly absolutně mimo. Odešla jsem tedy ven do ulic Londýna…Když jsem se po chvíli vrátila, nikde nebyl. U stolu seděl jen Jamie a ten na mě soucitně koukal. Zrovna den předtím jsme spolu byli v bazéně a bavili jsme se o Ričim…Že jsme ho oba dlouho neviděli…I jemu jistě chyběl. Jen umí držet jazyk a své emoce na uzdě.
Chvilku jsme jen tak seděli, než mě Jamie vytáhl ven.Šli jsme si sednout k jezírku v parku. Nejdřív mi nedošlo, jak se na mě kouká. V Hlavě jsem měla jen a jen Ričiho. Už se začala vytrácet zlost a objevovala se lítost nad tím, co jsem mu všechno řekla…V tu chvíli jsem si také začala více všímat toho, co a jak Jamie říká..a jak mě hladí po vlasech…a řekla jsem si, že asi je tu něco špatně…Nebo i tohle vidím jinak, než je..?
Jamie mi ukázal, jak házet žabky. Zvrhlo se to ale jen v pouhé házení šutrů do vody…I to ale pomohlo a mě bylo, kupodivu, líp. Když jsem byla tedy trochu klidnější, vzal mě Jamie do McDonalda. Dlouho jsem tam nebyla. Sedli jsme si k jednomu stolu a světe div se – přiletěla sova s balíčkem. Rychle jsem si od ní vzala zásilku a zahnala ji. Mudlové kolem koukali a mě to nebylo zrovna příjemné. Celá rudá jsem otevřela balíček a tak nějak jsem si myslela, že to bude od Ričiho. Kdepak! Byl tam dlouhý dopis a plyšový medvídek…Na konci dopisu byl podpis – Marcus…
Chlapi zatracený..! Dejte mi pokoj!
Komentáře
Přehled komentářů
Já to řikala :D že Riči mluví většinou uplny kraviny konečně to Am došlo :D BINGO ! :D Ne to bylo hnusny... :D
Re: Já to řikala
(Riči, 30. 9. 2012 10:49)Tebe nelze brát vážně, že mě nemáš ráda je způsobeno tím, že jsem jediný, kdo ti dovede do očí říct ať koukáš nosit uniformu a nescházet se s nikým po večerce dokud neumíš zastírací kouzlo. Ale děkuji za upřímnost no. :-)
Já to řikala
(Katherine Star, 30. 9. 2012 3:42)