Amelia Allingham

 Dny..Týdny utíkají a my tu už máme konec prázdnin. Musím říct, že počasí vyšlo, naši byli fajn, příbuzní byli samý úsměv, brácha nezlobil…A já mám přesto v hlavě černý mrak, který nechce pryč. Nesměju se, nebavím se, vše mám hned plné zuby…Nějak s nedokážu radovat jako dřív…Proč? 

Mám výčitky svědomí…Ale přesto se stále přesvědčuji, že nemám důvod si cokoliv vyčítat. Nic jsem přeci neudělala! I přes tenhle fakt jsem ses Ričim viděla naposledy ten večer, kdy se opil…A kdy jsem byla s Marcusem venku…
Kolikrát jsem mu napsala dopis a nakonec jsem ho neposlala…Kolikrát jsem brouzdala po Kotli a doufala, že ho uvidím…Nikde o něm nejsou zprávy. Jamie o něm taky neví…
S J|amiem jsem, mimochodem, strávila jeden pěkný den na Farmě. Potají. Vzal mě tam, protože si vzpomněl, že jsme se jednou bavili o tom, že jsem tam nikdy nebyla a chtěla bych to tam vidět…Že mám ráda zvířata…Byli jsme u koní a pak jsme si zaplavali…Je tam tak krásná pláž..! Inu..byl to velice vydařený den.

Dost času teď trávím se Sayuri. Už jí přešly ty její chmury a je z ní ještě víc fajn holka, než dřív. Směje se, vtipkuje...Vypráví mi o svých trablích s láskama i neláskama…A já si s úsměvem vzpomínám, jaké to bylo, když mi bylo tolik, co jí…Jako kdybych už byla snad stoletá bába. Heh…

Takhle utíkal jeden den za druhým. Bez změn..Bez zpráv…Tiše jen doufám, že je v pořádku a že nepodnikl zase nějakou šílenou výpravu se svým otcem.
Za pár dní už se do kotle zase nahrne spousta prváků a já s nimi budu mít starost…Přemýšlím, co budu ve škole dělat bez Aly. Pokaždé mi dokázala poradit, jak na ty špunty malý zapůsobit a jak docílit toho, aby udělali co chci…
Dost mi poslední dobou chybí Maya…Ráda bych ji viděla, ale to se mi asi jen tak nesplní. Má hodně práce. Jsem ráda, že jsem s ní zůstala v kontaktu alespoň díky dopisům…Podle všeho se má dobře a to je víc, než fajn.
Ä víte co..?? Ze zoufalství jsem se dokonce zavřela v pokoji a začala si číst učebnice. Na tom by u mě nebylo zas tak nějak moc divného, ale já si vzala učebnice Dějin! Proboha! Nesnášela jsem ten předmět už ve chvíli, kdy jsem nastoupila do bradavic. Ani v milovských školách mě nebavily podobné předměty…V tu chvíli, kdy jsem si tenhle fakt uvědomila, jsem si řekla, že to jen tak nenechám a že bych se měla nad sebou zamyslet. Pěkně jsem si pokazila prázdniny, to ano, ale už je čas se zase probrat a přestat fňukat.
Takže teď zavřu zápisník a vyrazím do ulic Londýna. Tak.