Zápis 20.
Tak dnes se potkali naše rodiny..Ano…Už je to tak. Tedy vlastně jen rodiče. Brácha byl (naštěstí) zrovna u tety…
Jednoho dne jsme se s Ričim bavili o nás dvou a jeho napadlo, že je už čas seznámit naše rodiče..Mě to přišlo jako divný nápad.Jako kdybychom se měli brát, nebo co..Je nám 16 a seznamujeme rodiče jako kdyby…No já nevím..Zkrátka mi to přišlo divný..Ale Riči byl opačného názoru a bral to jako báječný nápad. Nakonec mě přece jen přemluvil a já kývla. Souhlasila jsem s tím, že se třeba navždy ztrapním před jeho rodiči (mamka je lékouzelnice a táta bystrozor)…Nestydím se za naše…To ne, ale přeci jen..Táta je mudla a i když ho mamka sem tam s nějakým tím kouzelným předmětem seznámí, je to pořád mudla, kterého nadchne naprosto cokoliv s nádechem magie…
Tentýž večer jsem to oznámila doma rodičům. Byli rádi za ten nápad. Na Ričiho se těšili a na jeho rodiče snad ještě víc. Mamka stále opakovala, že vždy chtěla osobně znát nějaké bystrozory…A já se snažila do taťky nacpat co nejvíce informací o nich…I o tom, co ho možná čeká…
Setkání jsme domluvili na sobotní podvečer. Mamka se hodila do gala a chvilku přemýšlela, že by vytáhla i slavnostní plášť, který má ve skříni s ostatníma kouzelnickýma věcma. Nakonec ho přeci jen nechala tam, kde celé roky byl a vzala si mudlovské, avšak slušivé oblečení. Taťka se oblékl taky dobře. Ještě, že mají naši vkus!
Byla jsem nervózní a když se u nás objevil Riči u krbu (dostal se k nám Letaxem), klepaly se mi kolena tak, že jsem málem vypadala, že se pokouším o nové taneční kroky…:oP
Seznámila jsem naše s Orciniatem (očividně se jim hned zalíbil –uf), ten nám potom rozdal kamínky k jejich krbu (aby jsme se k nim vůbec dostali) a po chvíli jsme se už postupně dostávali pomocí Letaxu do vilky Taninových.
Já jsem šla jako poslední. Vhodila jsem prášek do ohně a jasně vyslovila jméno Taninových. Následoval klasický točitý přesun kolem neskutečného počtu krbů a lehké zastavení, když jsem se dostala ke svému cíli. Opatrně jsem otevřela oči, protože jsem se bála..Bála jsem se toho, jak se budou Ričiho rodiče tvářit. Hned jsem ale zjistila, že moje obavy byly zbytečné.
Ričiho rodiče stáli společně s mými rodiči a s Ričim před krbem a usmívali se.
Pak už mi celý večer sklouzl do jednoho příjemného zážitku…Ričiho rodiče nás provedli domem ( i když jsem to tam už znala, překvapeně jsem chválila snad každou místnost) a prohlídku zakončili na prostorné zahradě, kde jsme měli povečeřet. Jídlo bylo výborné! Naši si s Ričiho rodičema skvěle rozuměli a hodně se nasmáli. Obzvlášť, když se začali trumfovat trapnýma zážitkama z našeho dětství… Samozřejmě se nezapomněli zajímat o školu…Jak se nám tam líbí a jakým směrem by jsme se chtěli zaměřit. Musím uznat, že Ričiho rodiče byli opravdu mile překvapeni, když zjistili, že jsme se oba rozhodli pro povolání bystrozorů...A když jsem jim řekla, že mám v záloze ještě dráhu lékouzelnice, tetelili se radostí, že by jsme šli v jejich stopách...
Večer ubíhal a já s Ričim jsme si našli i pár minut pro sebe, kdy na nás sem tam hodili rodiče zvědavým očkem a pak se významně culili…K mému velkému překvapení došlo i k výměně receptůmezi mamkami a probírání alb a odborných knih ze strany otců…
Celý večer utekl jako voda a my jsme už museli zase jít. Nechtěla jsem se loučit, i když jsem věděla, že Ričiho zítra zase uvidím.
Rozloučili jsme se a navzájem si přislíbili další návštěvu. Tentokrát ale u nás doma. Taninovi naši nabídku rádi přijali…a pak už jsme byli doma…
Na poslední chvíli jsem si vzpomněla, že jsem si zapomněla připravit oblečení na Ničinu svatbu. Během chvíle jsem dala dohromady to nejlepší oblečení a s úsměvem na rtech jsem šla spát…
