Zápis 17.
Tak a je to tady. Další školní rok je pryč.
Dnes byla slavnostní hostina, kdy se předávalo vysvědčení (já a James jsme samozřejmě nic nedostali a musíme čekat přes léto) a vyhlásil se vítěz školního poháru. Byla jsem spokojená. Jak jinak? Naše kolej opět vyhrála! Ala by měla takovou radost, kdyby tady byla..! Musela ale odjet ještě v noci na nějaký lektvarologický kurz, takže si nemohla užít poslední slavnostní posezení ve škole, když je ještě studentka…
Pevně doufám, že tu bude učit a že jí ještě budu vídat…Přijde mi divné, že už tu nebude ani Say, ani Ala…I když Say alespoň někdy můžu vídat, pokud se zrovna nehrabe s mastičkami, lektvarama a nenapravuje někomu zlomenou nohu…
Je neskutečné, jak rychle to tu vše utíká...
Profesor Nomos položil pohár na náš stůl a tak jsme se mohli pořádně pokochat a užít si ten pocit, že ho máme zase u sebe…Ne, že by jsem si nepamatovala, jak loni pohár vypadal, ale bavilo mě, jak prváci zářili, když měli pohár v ruce a věděli, že si ho vybojovali.
Když jsme se najedli, vzala jsem naši výhru a postavila pohár na stejné místo, jako byl loni. Je pěkné vidět, že tu máme šikovné lidi.
A málem jsem zapomněla..! Dnes mi zase napsal ten barman..! V posledních dnech jsem mu nemohla odepsat, protože měla Minnie poraněné křídlo a nechtěla jsem ji zatěžovat. Školní sovy jsem se snažila použít, ale jsou to pěkný potvory, co jen klovou…Nu..Dnes jsem konečně odepsala, tak snad se nebude moc zlobit, že tak dlouho čekal na odpověď…
Teď jsem v pokoji a hledám poslední věci, které nechci zapomenout. Zvířatům jsme vyčistila klece a na vedlejší postel jsem si připravila oblečení, které si vezmu na cestu. Jsem trochu nervózní...Ani nevím z čeho...Jedu domů..! Není důvod se bát, nebo být nesvá...Nevím, co se děje, ale je to zvláštní pocit...
