Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 16.

21. 6. 2012

 Dny do odjezdu ze školy by se daly spočítat na prstech a já si tedy začínám pomalu balit a shánět všechny své věci. Nechci tady zase polovinu nechat, jako loni…

Nižší ročníky mají zkoušky a já si jen líně užívám relativního klidu a pohody bez vyučování. Sem tam se podívám na formule k přeměňování, aby se neřeklo a doufám, že během prázdnin vše nezapomenu a budu u zkoušek v klidu…
Když mám te
ď dost času (chodby jsou věčně prázdné, protože studenti jsou buď u zkoušek, nebo zalezlí ve spolkách,kde si procvičují kouzla), scházím se se Sayuri. Dělá mi starosti. Pořád vidí dědečka…Tedy…Ducha svého dědečka. Nedávno jí zemřel a ona ho teď vídá na jednom místě v lese. Necítím se tam ani trochu dobře…Nevím ani jestli proto, co tam Say vidí, nebo prostě proto, že se jedná o les…
N
ěkolikrát jsem jí říkala, ať tam nechodí…Že se jí může něco stát..Nehledě na to, že si stále rozrývá bolavé rány…Neposlechla mě a stále tam chodí..Nebo snad už CHODILA.
V
čera jsem ji totiž potkala a měla (kupodivu) dobrou náladu. Docela mě to zaskočilo. Myslela jsem si, že na mě jen něco hraje – důvod tady vysvětlím později – a že je stále stejně utrápená jako doposud. Chňapla mě za ruku a že prý mi musí něco ukázat.
Už v polovin
ě cesty mi bylo jasné, že nemíříme nikam jinam, než k lesu. Klasika. Tentokrát ale Sayuri nebyla nervózní, bledá…Netřásla se, neplakala…Zatavila se na místě jako vždy a s rozzářeným výrazem mi ukazovala jedno místo, které pro mě zůstává prázdné (Tedy až na jeden večer, kdy jsem ale asi nebyla úplně při smyslech.). Nechápavě jsem na ni koukala a dožadovala se vysvětlení, kde je ten „zázrak a změna“. Nikoho tam prý už nevidí….Oznámila mi to, jako by nic a celou dobu se usmívala jako měček na hnoji.
Ulevilo se mi. I když kdo ví, kdy se ten její…hm..p
řízrak..může ukázat znovu..Ale pro tuto chvíli jsem byla ráda, že je vše v pořádku a ten přelud je pryč. Úsměv mi ale spadl ve chvíli, kdy si Sayuri vykasala rukávy a ukázala mi tak nevědomky zjizvenou ruku.
Vypá
čila jsem z ní, že se jí to stalo, když šla za „dědečkem“ do lesa..něco, nebo někdo (neví kdo) jí tohle provedl. Ala ji pak naštěstí někde našla a dala ji dohromady…No a to bylo dost na mě. Sprdla jsem Sayuri na dvě doby a nebrala jsem si zrovna servítky. Já se o ní celé dny strachuju a ona si tam stejně napochoduje snad doprostřed lesa.! Pff..! Po chvíli jsem se uklidnila a omluvila se za ten výstup, ale prostě…Bála jsem se o ni a štvalo mě, že nedbá mých rad. Ještě že jí nesežrala nějaká potvora..!
Takže tohle je
část Sayuri a přízrak..Ale tím vše nekončí. Mé dny zpestřilo ještě jedno odpoledne..Vlastně dvě, ale to je jedno.
Ve dnech, kdy se Sayuri ploužila po hrad
ě jako mrtvola, jsem se z ní snažila dostat co se děje…Něco se jí přec muselo přihodit, když je stále uplakaná, bledá a smutná. Nikdy mi nic neprozradila. Máloco ji dokázalo rozveselit…Až před pár dny jsem ji potkala v kuchyni…
Sed
ěla tam sama. Hrbila se u jedné lahve s obsahem, který mi nechtěla přiblížit. Nedovolila mi na láhev pořádně ani kouknout, natož abych si čuchla, nebo ochutnala..Tu lahev prý našla opět na místě, kam se chodila dívat na dědečka...I kdyby tu lahev našla uprostřed školy, chtěla bych vědět o co jde, natož když ji našla na kraji lesa..!
No…Lahev mi nedala, ale zato se trochu rozpovídala…Mluvila o lektvarovém klubu a o lidech kolem a tak…A dostala se k tomu, že jedna osoba jí tady na hrad
ě dělá docela peklo…Ten někdo chodí i do spolku lektvarů a má nějakou funkci...A do tohohle vyprávění přišla Caroline…Všelijak si Say měřila, pořád se tak kolem nás ometala..A Sayuri před ní nakonec utekla o jedné ze spíží. Tam za námi po chvíli Caroline přišla s tím, že hledá něco dobrého k jídlu…Našla nějaké osamělé jablko, ale to j vedlejší. Pak chtěly, abych je tam nechala chvíli o samotě..Proč ne? Řekla jsem si a odešla ke stolům…
P
řipadalo mi to čekání dlouhé a tak jsem se po nějaké době vrátila. Holky jsem našla  v rohu u pecí. Say byla namáčknutá zády ke zdi, ve tváři byla bledá a Caroline se před ní tyčila jak Byhoně pomsty. Když si mě všimly, začaly se obě nepřímě zubit a dělat, že se nic neděje. Caroline mě obdarovala pár oprsklýma větama a pak odplula plavným krokem pryč
Sayuri byla vyklepaná, jako kdyby skrze ní prošel tucet duch
ů naráz a jen blbýmu by nedošlo, že se tu děje něco nepěkného…A pak mi Say nepřímo řekla, že Caroline je ona osoba, která ji tam trápí. Prý po ní teď chce, aby se své funkce skladníka vzdala  a odešla ze spolku jinak prý uvidí…Různě jí prý vyhrožovala a ponižovala.Kdo ví jakou dobu…
Takže jsem
čapla milou Sayuri a namířila si to s ní přímo k profesorovi (jakémukoliv, kterého bych v tu chvíli potkala), nebo ještě lépe rovnou k Brumbálovi. Tohle tedy ne..!
Cestou nás op
ět zastavila ta malá důra a chtěla si zase promluvit. Nebyla jsem ochotná je nechat o samotě, obzvlášť na záchodkách, kam Caroline Sayuri odtáhla. Po malém dohadování (a také ve chvíli, kdy mi Say řekla, že se mnou nikam nejde) jsem to vzdala a vyšla na chodbu. Počkala jsem pár minut a pozorně poslouchala. Pak jsem se s nimi nebavila. Vešla jsem, čapla Say a vytáhla ji ven.
Došly jsme ke vchodu
ředitelny, ale nidko nikde nebyl. Tak jsem chtěla vzít Sayuri k profesoru Aquarinovi, ale ona to už odmítala řešit. Bála se…A utekla…
Šla jsem za ní, abych ji našla…To se mi taky poda
řilo. Našla jsem ji ve Vstupní síni nad Caroline, která ležela na zemi a na nic nereagovala. Kolem pobíhalo pár dalších děcek a asi se snažili sehnat pomoc. Já se mezitím snažila zjistit, co se tam stalo a probrat Caroline k vědomí. Po chvíli se povedlo..Ukázalo se, že asi nepěkně žuchla na schodech. Byla trochu odřená, ale to byla maličkost. Horší bylo to, že se jí nějak pošramotila paměť a nikoho z nás nepoznávala. Nepamatovala si ani na školu.Na nic. Poslední na co si vzpomněla byl snad nějaký výlet s rodiči…
Po chvíli p
řišla profesorka Safra..Já zapomněla, která to byla. Oči jsem měla jen pro Caroline, která ať byla jaká byla, byla z mojí koleje a já ji měla ráda. Nehodila jsem to její chování vůči Sayuri za hlavu, ale odložila jsem ho, řekněme…
Vzala jsem ji s profesorkou na ošet
řovnu, kde se jí už ujala ošetřovatelka. Z nějakého mě neznámého důvodu Caroline nechtěla, abych odešla a tak jsem pomohla madame s ošetřováním. Podle všeho to nebylo nic příjemného, ale Caroline to nesla statečně.
Když jsme se vším skon
čily, bylo už dlouho po večerce. Vzala jsme tedy holky, které čekaly před pokojem, kde jsme uložily Caroline, na koleje a sama si šla lehnout…
Dlouho jsem ale nemohla usnout. Hlavou mi stále poletovaly myšlenky na ty dv
ě. Caroline versus Sayuri. Kde je pravda..? Co kdo komu dělá..? Je Caroline opravdu tak zkažená, že by trápila jinou holku.? A ještě takovým způsobem, jak mi popisovala Say..?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-))

(Osobně Caroline, 24. 6. 2012 9:30)

No to je hezký článek! Asi bych měl promýšlet jak to dopadne.. :D

Re: :-))

(Amelia, 24. 6. 2012 11:31)

Přemýšlej, přemýšlej... :) Jen žádné extrémy jako vyrvaný plíce xDDD

:)

(Niyah, 23. 6. 2012 12:54)

Si sa veru nenudila :D a aj ja som veľmi zvedavá ako dopadne tento boj Sayuri versus Caroline :)

Re: :)

(Amelia, 23. 6. 2012 13:40)

No sama jsem zvědavá..:) Chvílema jsem byla fakt zmatená :))))