Zápis 14.
Dnes byla super hodina POKT!
Opět jsme s věnovali Saurosům. Na hodinu jsme dorazili jen já a Jamie, ale i tak to bylo fajn. Profesor nám totiž dovolil, abychom si zkusili vylézt na jejich záda…A když se nám to po pár pokusech povedlo (a zvíře nás nepokopalo), mohli jsme se trochu projet. Bylo to fajn a tvorové si na nás po chvíli zvykli.
Profesor uznal, že nám nehrozí nebezpečí, že zvířata ovládáme a tak nás vypustil z ohrady ven. Nejdřív jsem se bála, že z tvora spadnu, sklouznu nebo něco takového, ale bylo to v pořádku. Pobídla jsem saurose k rychlejšímu kroku a bylo to fajn. Zvíře běželo tam, kam jsem chtěla a nevypadalo, že by se mi nějak bránilo…a tak jsem ho pobídla ještě jednou a jako – páni! To byla rychlost! Bylo to snad ještě lepší, než letět na koštěti. To zvíře bylo vážně hodně, hodně rychlé! Les se kolem mě míhal a já zahlédla Jamieho, jak běží pár metrů ode mě. Dala jsem si s ním závod zpět k ohradě a protože bylo ještě hodně času, profesor nám dovolil ještě nějaký čas se zvířaty.
Teď už jsme jezdili s Jamiem společně a přemýšleli, kam by jsme zajeli. Zvířata se byla hbitá, rychlá a zvládala zatím všechen terén…a tak jsme zamířili ( i přes varování profesora) do školy. V některých místech jsme se raději zastřeli, ale čas od času jsme na někoho bafli, nebo nás prostě někdo sám zahlédl a nechápal, na čem jsme se to tam zjevili. Che! Byla to zábaval. Naštěstí nic zvíře nevyděsilo a my se dostali skrze hrad bez úhony. Nikdo nás nechytil a to bylo naše štěstí. Určitě by nám strhli snad milion bodů…
Už jsme byli u ohrady, když sauros uklouzl na sněhu a já spadla. Au. No nebylo to nic příjemného, ale podle všeho jsem si nic nezlomila. Opatrně jsem zase nasedla na zvíře a pomalu s ním dojela do ohrady. Když jsem sesedla, rychle jsem zkontrolovala, zda je zvíře celé, ale profesor řekl, že si saurose sám překontroluje a tak jsem šla.
Trochu mě pobolívá noha, ale jde to. Na pokoji jsem zjistila, že mám na koleni pekelnou modřinu…ale je to jen modřina, tak co! Za to to stálo.