Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 12.

27. 5. 2012

 Tak jsem mu napsala! Napsala jsem stručný a jasný, neutrální dopis o tom, že bych si s ním ráda zatančila a že se snad někdy dočkám. Nic víc, nic míň

Druhý den mi přišla odpověď, zda si můžeme tykat a že na mě pořád myslí…J8 nejsem proti tykání…Ale musím zjistit kolik let mu vlastně je…Zatím jsem se neodhodlala mu odepsat. Ale to přijde…
V
čera byl nějaký divný den. Asi špatné erupce na Slunci, nebo co. Lidi byli nějak nabručený, formule mi nějak nešly…A pak, když jsem se vrátila na kolej, vypadaly holky nějak přešle. Když jsem se jich poptala, co se děje, vypadlo z nich, že jeden prvák je takový trdloň, že se před nima svléká a ještě s jim snaží dát pusu! A aby mi to to trdlo potvrdilo (myslím ten kluk), tak se po chvíli s řehotem vynořil zpoza vánočního stromku, co máme ve spolce a samozřejmě nahatej. James už na něj očividně číhal a hned ho kouzlem přišpendlil k zemi. Domluvili jsme se, že James zajde pro profesora a já jsem kluka hlídala. Bohužel jsme si nevšimla, že kouzlo už vyprchalo a on mi zdrhnul k sobě do pokoje. Tak jsem číhala na něj tam. Jo a málem jsem zapomněla zmínit, že se na mě snažil seslat kletbu! Tím mě vážně namíchnul.! Ještě že zdrhnul, protože jinak bych mu vážně asi ublížila. Pche.
Po chvíli p
řišel profesor Aquarin a vše vyřešil. Udělil mu pěkný trest. Snad se tomu klučinovi rozsvítí v hlavě.
Pak byl chvíli klid…A protože jsme se s profesorem domluvila, že si s Jamesem p
řijdeme pro klíč od prefektské místnosti, vydali jsme se ven do vyšších poschodí. Profesor u sebe v kabinetu nebyl, tak jsme se s Jamesem posadili v učebně a čekali. Pár minut na to k nám přišla uplakaná Sayuri. Následoval výslech o tom, co se jí stalo. Vypadala totiž dost zbídačeně. Měla pochroumanou ruku a byla dost sedřená…Zbila ji jedna starší studentka..NO a radši nejmenuju která…Nikdy bych to do ní totiž neřekla.
Vzala jsem Say na ošet
řovnu, kde si ji převzala ošetřovatelka. Ruku jí hned začala dávat do pořádku. Měla ji, ja jsem předpokládala, zlomenou…Když jsem viděla, že je Sayuri v dobrých rukou, šla jsem pryč. Bylo už totiž dost pozdě a i já – prefektka – jsem měla být ve spolce. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář