Zápis 11.
Páni..! tak jsme s konečně zase dostala k napsání dalšího zápisu. Je po Silvestru a mě se zase pomalu rozjíždí mozek. Ne, neopila jsem se, ačkoliv Ala k tomu měla prostředky. Che…
No a jak letos tedy probíhal Silvestr? Byl to úžasný den. Celý.
Ráno jsem se probudila s výbornou náladou. Děcka nezlobila, Kulíšek byl taky nějak podezřele hodný a přítulný..Pohoda. Nasnídala jsem se v poklidu a užívala si pocit, že se dnes nebudu učit. Ani chvilku. Ne…A pak se rozezněl rozhlas, že se bude konat soutěž v hledání pokladu. No to jsem si přece nemohla nechat ujít! Jednak jsem prefektka a mám jí t příkladem své koleji (cheche) a druhak se ráda účastník podobných akcí. Seběhla jsem proto z tréninkovky, kde jsem byla s Ričim, do Velké síně a čekala, až se sejde dost lidí a budou nám vysvětleny pravidla.
Museli jsme udělat trojice (původně jsem měla být s Ričim, ale ten potom dal přednost učení, než aby se bavil) a tak jsem byla s Brenem a Jamesem. Soutěž spočívala v tom, co bylo patrno už v názvu – najít jako první poklad. Nevím co bylo hlavní cenou, ale cestou jsme prý mohli najít i spoustu menších dárečků.
Dostali jsme stejně barevné pláště v balíčku, kde byla i první indicie k tomu, abychom nalezli poklad a už jsme mohli vyrazit. V přízemí byly sochy zakladatelů Bradavic. Podle nich jsme se dostali k místnosti, kde byla provizorně vytvořena učebna lektvarů. Měli jsme připravit lektvar, ze kterého se daly vyrobit takové kuličky, které se hodily na zem a ony na chvíli vytvoří tmu a tak odpoutá pozornost a zmate nepřítele.
Díky Brenovi jsme tenhle úkol zvládli během chvíle a mohli jsme vyrazit dál. Všechny nápovědy měly být poschovávané po hradě. Hledali jsme , hledali…Postupně jsme našli truhličky, kde byly klíče k šifrám. Já našla jedny boty a pár Bartíkových fazolek..No a z té šifry nám vyšla slova „šumivé bzučivky“ nebo tak nějak.
Já jsem byla tak zabraná do hry, že když jsme si šli pro nápovědu do Velké síně, nějak mi nejdřív nedošlo, že už je konec. Ani nevím, kdo vyhrál a co bylo výhrou…Musím to zjistit..Mno ale i tak to bylo fajn.
Pak už jsem se šli dát do kupy, abychom byli fešní na ples. Vybrala jsem si ty bílé šaty, co jsem dostala od mamky. Vlasy jsem si vyčesala do drdolu a dozdobila je čelenkou. Připadala jsem si nějak divně, ale nebyl čas se převlékat a tak jsem tak vylezla do spolky. Holky mě chválily, jak mi to sluší a já se hned cítila o něco lépe. Rychle jsem přeběhla k vesničce, kde se letos silvestrovské oslavy konaly a přetrpěla tam pár velice studených minut. Uvnitř už bylo teploučko a příjemně. Sedla jsem si ke stolu s Alou a Aniyah. Bavily jsme se o všem možném i nemožném, Ala mě pozvala na Niky rozlučku se svobodou…Zkrátka čas utíkal jako voda.
Po nějaké době jsem si už chtěla dát něco k pití a vyrazila jsem přes davy studentů k baru. A tam – ach! Byl tam takový mladý barman a byl tak příjemný a pěkný a plný komplimentů..! Řekl mi, že by si se mnou rád zatančil, ale že nemůže, protože je v práci…Celá jsem tam před ním zrudla a musela jsem vypadat jako rajče s úpalem. Culila jsem se celou dobu, kdy jsem si nesla pití ke stolu a jistě ještě nějakou dobu potom. Jakmile se přiblížila půlnoc, byli jsme vyzváni k tomu, abychom si na baru vyzvedli sklenky k přípitku. Nechala jsem holky sedět a sama jsem o překot letěla k baru pro pití. Připadala jsem si naprosto praštěná. Byla jsem ale ráda, že jsem mohla být zase chvilku v přítomnosti toho barmana…Ani vlastně nevím, jak se jmenuje…
Za mnou se tísnili další studenti a tak jsem pobrala sklenky a šla si sednout zpět k holkám. Následoval přípitek a nádherný ohňostroj. Já jsem vytáhla rachejtle od Taškáře a musím říct, že byly taky moc pěkné. Stálo za to dát za ně peníze.
Půlnoc dávno minula, když jsem zamířila ke koleji. Byla jsem unavená a věděla jsem, že mě druhý den čeká spousta práce a úkolů.
To byl Silvestr. Dnes už je pár dní pryč, my se opět učíme a vše zapadlo do obvyklých kolejí. Ráno jsem se probrala, oblékla uniformu a zamířila na snídani. Ve chvíli, kdy jsem se zakousla do hrušky, ke mně přilétla sova a položila přede mě balíček. Překvapeně jsem koukala kolem, jestli je to opravdu pro mě. Nic jsem nečekala. Sova se ale nehnula, dokud jsem si od ní balíček nevzala. Pak odlétla a já zvědavě rozbalila onu zásilku. Překvapeně jsem se dívala na dopis a překrásnou kytici uvnitř. Že by Riči něco provedl..? Napadlo mě jako první a se smíšenými pocity jsem zvedla dopis. Rukopis byl ale jiný, než Orciniatův. Jen pár řádek stačilo k tomu, aby se mi rozbušilo srdce a já si se přihlouple culila. Ta kytice byla od Barmana. Marcus se jmenuje. Napsal mi, že nebude mít klid, dokud nedostane mou odpověď a že by mu bylo ctí si se mnou zatančit…A také, že doufá, že to nebyla poslední možnost si se mnou zatančit…Ach..!
Jak krásně mi potom bylo..! Bella, která seděla kousek ode mě, začala vyzvídat od koho to vše je a tak…V tu chvíli mi vše došlo a já spadla zpět na zem. Mám Ričiho. Ričiho mám ráda…
Je večer a já ležím v posteli. Celý den mi v hlavě kouše černá myšlenka. Mám ráda Ričiho? Pořád tak jako dřív..? Vidíme se teď tak málo…A proč vlastně blázním, když mi někdo řekne, že mi to sluší..? Riči mě má rád! A taky mě chválí..!
Ach jo..! Co to se mnou je..?! Mnuuuu.!Měla bych si jít dát studenou sprchu.
Komentáře
Přehled komentářů
Hlasuju pro Marcuse :D Ale aby se neobjevoval jen při nějakých akcích ?! :) No koukám že to má Amelie těžký ! :)
Re: fuuuuu
(Amelia, 31. 5. 2012 21:12)No... Tak jelikož si myslím, že se Marcus bude ukazovat jen právě při některých akcích a protože je Am věrná a hodná holka, tak asi chudák Marcus utře nudli, no..:)) :oP
fuuuuu
(Katherine Star, 24. 5. 2012 11:15)