Zápis 10.
Vánoce se blíží! Hurá! Vlastně jsou už za dveřmi. Venku je už pěkná zima a já jsem si s chutí zase oblékla kožich a šálu.
A protože jsou Vánoce už tak blízko, pořádají se Vánoční trhy. Už večer předem jsem si pobalila spoustu věcí, které nepotřebuju a které bych mohla s ostatníma studentama směnit.
Odpoledne po vyučování jsem si hodila na záda proklatě těžký batoh a vyrazila jsem do třetího patra. Než jsem vystoupala všechny ty schody, proklínala jsem hodiny formulí a to, že jsme se nenaučili přičarovat zavazadlům nožičky.
Před vstupem na trhy čekal už pěkný houf studentů. Strkali se a nakukovali..Domlouvali se kdo co si koupí a co bych chtěl prodat. S funěním jsem se zastavila u Jamese a Brena. Oba měli na hlavách Vánoční čapky, ve kterých vypadali jak trotlové. Nicméně i přes tento fakt jsem se nechala Brenem přemluvit k tomu, abych si sama jednu z čepek vzala (jednu jsem měla od předešlých Vánoc v batohu k prodeji). V duchu jsem doufala, že nevypadám tak šíleně, jako ti dva.
Po chvíli čekání nás konečně vpustili dovnitř. Zabrala jsem si jeden stánek, nezdržovala jsem se ani psaními tabuli, protože bych to musela stále mazat, jako loni. Vybalila jsem jen pár nejzajímavějších věcí a začala vyvolávat. Lidi se hrnuli a protože nechtěli měnit, dávala jsem jim jen směšné ceny za to, ž esi ty krámy odnesou. Chtěla jsem se toho zbavit a většina prváků, druháků stejně neměla nic zajímavého, co by mohli nabídnout. No a jsou Vánoce, tak proč bych nebyla na ty druhé hodná..?
Kvečeru přišla Ala a vykoupila mi zbytek věcí, co za něco stálo…Jen lektvarovou sadu nikdo nechtěl. Kdyby věděli, jak levně jim ji dám, jistě by si ji vzali. Okouněla jsem kolem a čekala, až si studenti pobalí zbytek svých věcí a donakoupí poslední maličkosti. Večerka jim totiž byla prodloužená, ale i tak jim dělalo problémy konečně odejít do spolek.
Druhý den se neučilo, protože byl Štědrý večer. Odpoledne se ale opět pořádaly bleší trhy, protože je to zvykem a protože studenti stále mrmlali, ž nemají něco dokoupeného. J8 sama jsem toho využila, protože jsem předešlý večer stála jen u svého stánku a nic víc jsem nestihla.
Koupila jsem jen pár maličkostí pro brášku a rodiče. Nějaké drobnosti pro kamarády jsem už měla. Zabalila jsem vše do sáčků a krabic a vydala se k truhle na dárky. Vše se tam v klidu vešlo, tak jsem si oddychla. Přesto se každý rok bojím, aby se dárek dostal tam, kam se dosat má…Proto jsem některým lidem rozdala dárky sama. Holky měly radost…nebo tak alespoň vypadaly a já měla radost, že ony mají radost.
Večer byla slavnostní večeře, kde byla spousta dobrot. Byla jsem ale už unavená z toho všeho rozruchu a šla jsem si brzy lehnout. Vím, že to prefekti by měli chodit mezi posledníma na kutě, ale jednou se snad hrad nezboří…Málem jsem zapomněla zmínit, že nám skřítci opět krásně vyzdobili Vstupní síň i společenskou místnost.