Zápis 9.
Zkoušky se blíží a já zase začínám být nervózní. Z trudných myšlenek mě ale vytrhl Riči, který mi řekl, že o víkend se bude dělat výlet s profesorem Accentem za nějakým neznámým runovým sestavením.
Byla bych hloupá, kdybych se nezúčastnila. Doufala jsem, že s něco přiučím z run, které mi nějak utíkaly a které mi občas šly, občas vůbec…
V sobotu jsem se probudila s leknutím, že mi už všichni utekli. Zaspala jsem. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, vzala tabulky run a utíkala do Velké síně. Snídaně byla už dávno pryč a nikdo nikde…S tichými nadávkami jsem se vracela zpět do koleje, když na mě u bodů zavolal Riči. Ještě jsou tady..! Profesor se chvíli zdržel, protože musel něco zařídit.
Trpělivě jsme proto čekali a povídali si o tom, co nás možná čeká. Výletu jsme se chtěli zúčastnit jen tři – já, Riči a James.
Po chvíli profesor přece jen přišel a my šli ke krbu vedle vstupní místnosti, odkud jsme se přemístili na Ministerstvo. Tam nám profesor představil Rudolfa – muže, jež runové sestavení objevil. Byl to příjemný pán, který byl očividně rád, že se o jeho objev zajímáme.
Prošli jsme ministerstvem do vyšších pater a opět jsme chvíli čekali na profesora, který musel odběhnout zařídit ještě jednu věc. Po pár minutách přišel a my pokračovali.
Dostali jsme se do místnosti, kde jsem dělala v létě opravné zkoušky. Byl tam jen jeden rozdíl. Palma. Ta tam v rohu opravdu dříve nestávala. Seskupili jsme se kolem ní a když profesor řekl, dotkli jsme se jí. Točení, tlak, směsice barev a pak všude kolem zeleň a šumění vody. Palma byla přenášedlo a my jsme se jím dostali na malý ostrůvek.
Runy byly jen kousek od místa, kam nás palma přenesla. Čekala jsem jen pár run, ale tady jich bylo požehnaně.
Chvíli jsme sestavení jen zvědavě okukovali a nevěděli pořádně co dál. Já jsem si zapomněla sešit, takže jsem měla problém runy číst…V duchu jsem se radovala, že mám alespoň ty tabulky.
Nu a potom jsme se už pustili do rozebírání toho,co runy znamenají a jak se vlastně čtou. Profesor Accent nám hodně pomohl v tom, že nám řekl o jaké runy jde. Pak už jsme si vystačili s tabulkami.
Čas nyní utíkal jako voda. Bylo tam toho tolik, že mi šla hlava kolem. Nejlépe se samozřejmě chytal opět Riči. Myslím, že jsem také docela rozuměla a James nijak nezaostával.
Po pozdním obědu, kdy jsme měli přeložené všechny tři věty, jsme měli vyzkoušet samotnou aktivaci runového sestavení. Profesor nás ujistil, že se nejedná o nic nebezpečného a i podle našeho vlastního překladu se mělo jednat o neškodnou věc.
Rozdělili jsme si tedy jednotlivé věty, zopakovali si jak se která runa čte a objasnili si znovu, kdo kudy půjde. Archeolog měl také svou funkci. Měl po vyslovení všech run rozlít kolem sestavení vodu, která byla pro obřad důležitý.
První jsem byla já. Stála jsem na runě, která byla určena pro toho, na koho se má schopnost run snést. Mlčky jsem čekala na to, až všichni obejdou svou část a vysloví jména run. Ruka se mi třásla, když jsem mířila hůlkou na dlaždici pod sebou. A pak jsem vyslovila jedno jediné slovo a to slovo runy, na níž jsem stála…Chvíli se nic nedělo a bylo ticho. Cítila jsem na sobě pohledy ostatních...Když Rudolf vylil poslední mísu s vodou, zablesklo se…Ale to mohla být náhoda.
Poté jsme vše znovu opakovali ještě s Ričim a Jamesem na „spouštěcí runě“ a střídali jsme si věty. Pokaždé se zablesklo a někdy i zahřmělo. Potvrdil mi to i archeolog, že to tak pokaždé bylo. Buď se tedy blíží bouřka, nebo se nám vše povedlo.
Skončili jsme dlouho v noci. Pomalu jsem na ostatní už neviděla, když jsme šli zpět k palmě, která nás měla přenést zpět na ministerstvo. S mnoha díky jsme se rozloučili s panem Rudolfem a pak už jsme se dotkli palmy…
Na ministerstvu byl klid a my se bez rušení dostali ke krbu. Letax nejdřív trochu zlobil, ale pak nás přeci jen donesl tam, kam měl. Do Bradavic. Šli jsme setmělými pozemky a nic jsme neříkali. Všichni jsme byli plni dojmů a pocitů z toho zvláštního dne.
Profesor nás doprovodil do sklepení, abychom neměli problémy, kdyby nás někdo z profesorů potkal. Nesmíme o dnešním výletu nikde vykládat.
Ve spolce seděla jedna prvačka, která se divila, že se s Jamesem vracíme tak pozdě…Nu..Řekla jsem jí, že jsem usnula při tréninku kouzel..Snad mi to uvěřila. V pokoji už klidně oddychovala Maya a tak jsem si také lehla, ale nemohla jsem usnout. V hlavě jsem si znovu procházela dnešní den a zařekla se, že runám prostě porozumím..!
