Zápis 14.
Prvně jsem byla u kouzelnického soudu. Bohužel jen chvíli, ale byla.
Byl totiž soud mezi Anthonym a Colem. Cole totiž prý Anthoniho unesl pomocí přemístění a pak mu nějak ublížil. Nebyla jsem u toho, takže je těžko posuzovat co se dělo…Ale známe Colea a Tonyho, že..? Kde nejspíš je pravda..? Stojím za Tonym, no.
O soudu jsem se dozvěděla od Aly, která si ke mně přisedla v Kotli. Ptala se mě, jestli tam půjdu a to já jsem si přece nemohla nechat ujít!:)
Letaxem jsme se dostaly na Ministerstvo, kde už čekal Anthony s profesorem Fletcherem. Sháněli se zrovna po nějakých svědcích, kteří nebyli nikde k mání. Nabídla jsem jim pomoc. Měla jsem najít Karinu, Berry a Ashe. Vrátila jsem se do Kotle, kde jako na potvoru nikdo z nich nebyl. Karina je hodná holka a myslím, že by se postavila za Tonyho, ale Berry..? No nevím..O Ashovi nevím nic moc…
Nakonec jsme našli jen Berry (uuuuuuch), tak jsem byla zvědavá, jak to dopadne…
Vrátili jsme se na Ministerstvo, kde jsme ještě chvíli uklidňovali rozklepaného Anthonyho. Berry se přesunula k Gině, která postávala u brány a tvářila se naprosto klidně. Prý totiž sehnala nějakého dobrého právníka, či co…
Po chvíli nás vzali do soudní síně. Tony byl o něco klidnější, když s námi šel i Ash, který nakonec dorazil. Myslím, že ale zase o něco pobledl,když viděl, kolik lidí se přišlo podívat a že ten „dobrý právník“, kterého Gina sehnala, není nikdo jiný, než její papá.
Usadili jsme se do lavic, po chvíli přišla i soudkyně. Nevím, jestli byla hodná, či zlá..Byla…všelijaká. Koukala tak divně…No to je jedno. V každém případě v době příchodu soudkyně Cole stále nebyl v místnosti. Už jsme si mysleli, že bude soud odložen, když se Gina zvedla a vyšla ven. Po pár vteřinách se vrátila v závěsu s Colem.
A pak to začalo…
První byl předvolán Cole, který měl zároveň předložit průkaz totožnosti. Slova se ujal Ginin otec, který začal něco žvatlat o tom, jak byl Cole skvělý a pozorný student. Že byl prefekt a následně primus…Uch…Samozřejmě zapomněl zmínit, jak se choval k ostatním studentům a že je to nevychovaný pako. To však nepřeslechl profesor Fletcher a soudkyni to slušně řekl.
Po pár ulhaných a medem oblehaných vět, odešel Ginin táta do lavice a slova se ujal Anthonyho právník – profesor Fletcher. Ptal se Colea, jestli si je jist, že opravdu nijak nekomunikoval s Tonym v Kotli, jak celou dobu tvrdí,..A Je-li si jist, že opravdu nikam Tonyho nepřemístil. Upozornil ho, že máme svědky, kteří jasně viděli, že Tonyho chytil a společně s ním se přemístil….
No a pak jsem měla smůlu. Uvědomila jsem si, že mám mít zkoušku z Run a musela jsem od soudu odejít. Vlastně doposud nevím, jak to dopadlo. Musím to zjistit!
Byla jsem na chodbě, kde procházela spousta kouzelníků. Hodně z nich nosilo tlusté spisy v těžce vypadajících deskách…Nemohla jsem si je nijak extra prohlížet, protože jsem pospíchala do Kotle.
První, co jsem viděla, když mě Letax přenesl, byla tabule a píšící studenti. Už jsem si myslela, že jsem to stihla, ale ono ne…Po profesorovi Accentovi nikde ani památka. Odešla jsem tedy zbytečně…
Byla jsem naštvaná a mrzelo mě to. Chtěla jsem si konečně uzavřít další předmět…V Kotli byl ale jen profesor Aquarin a ten tam seděl s prvákama, nebo druhákama, co si opravovali snad dějiny, nebo tak něco…
Posadila jsem se tedy k baru a alespoň jsem si četla v knize Run a opakovala si. Pak mi začalo něco čmuchat kolem nohou. Podívala jsem se dolů a uviděla rozkošného psa. Pořád pobíhal sem a tam a s každým se kamarádil. Střídavě, jak běhal pes, běhal po Kotli jeden kluk, kterého znám jen matně, a snažil se psa chytit.
Na chvilku jsem zahlédla i Leiu. Dost vyrostla. Přišla s tou bývalou profesorkou, nebo co to je za ženskou a předávala ji profesorovi Aquarinovi. Do toho se tam zjevila nějaká ženská, co k sobě Leiu lákala a mluvila o babičce, či co…Asi to byla nějaká příbuzná, no. Neřešila jsem ji. Nebyla to moje starost…Ale nějak se mi nezdála…
Po pár větách, co si ta trojice vyměnila, Kotel utichl. Profesor s Leiou i s tou bývalou profesorkou, se přemístili a baba s holí zůstala v Kotli sama. Šklebila se, něco snad i zamumlala a pak odešla na Příčnou. Po pár minutách se vrátila a rozhodila po stolech pár volných vstupenek na módní přehlídku. Jeden jsem si vzala rozhodnutá, že půjdu. Třeba si koupím něco pěkného na sebe…