Zápis 7.
Tak a máme za sebou Vánoce. Vánoce, spoustu dárků, předvánoční trhy, předvánoční shon, předvánoční výlet do Prasinek a skon mé babičky…Ano. Babička umřela. Moje babička z maminčiny strany, která byla skvělá čarodějka a která mi vždy tak moc držela palce při studiu čar a kouzel. Moje babička, která měla peněz snad víc, než celý zbytek rodiny dohromady, ale která nám nikdy nechtěla dát ani svrček, protože si mamka vzala Mudlu.
Dozvěděla jsem se to v dopise, co mi poslala mamka po sově. Psala, že už poslala dopis i Brumbálovi a že mě druhý den ráno bude čekat před branou Bradavic. Sbalila jsem si tedy pár věcí, protože jsme předpokládala, že se zdržím. To snad ani jinak nešlo..A druhý den ráno jsem se vydala za doprovodu Filtche k bráně. Tam mě předal mamce a my se vlakem dostaly zpět do Londýna, kde jsme šli do domu, kde babička žila…Vše tam bylo pošmourné a smutné. Bylo mi smutno, jak jinak..? Ale…Nevím…nechtěla jsem tam být a koukat, jak všichni brečí. Raději bych si zalezla někam do klidu, nebo se odreagovala učením, nebo tak, ale ne to tady do sebe takhle vsakovat…
Den za dnem utíkal a já si uvědomila, že minuly dny, kdy se všichni třeťáci a vyšší ročníky, vydávají do Prasinek. Tolik jsem se tam těšila a teď tady sedím a utěšuju mamku. Ne, že bych to nějak nechtěla řešit, nebo se tomu vyhýbat, nebo že bych neměla ráda lidi kolem, nebo babičku..ale prostě bylo toho na mě moc…
Druhý den po pohřbu, který byl krátký ale za účasti mnoha kouzelníků, jsem s evrátila do školy. Všude to vřelo ještě nadšením z výletu. Na posteli na mě čekal dokonce balíček od Mayi. To zlatíčko mi v Prasinkách koupilo nějaké sladkosti. Udělala mi tím radost.
Během následujících dní jsem se stále cítila mizerně i když to bylo přeci jen lepší být s přáteli, než s plačícími příbuznými…:oP
Nastaly předvánoční trhy a všichni se předháněli v koupení lepších a zajímavějších dárků. Sama jsem letos víceméně trhy jen prošla, okoukla, co kde je, koupila pár maličkostí a šla dál. Procvičovala jsem si přeměny a žrala se vědomím, že lektvary opravdu nejsou mojí silnou stránkou.
A pak přišly Vánoce. Dostala jsem velikou kupu dárků. Ovšem velikým překvapením bylo, že většina lidí měla stejný nápad – šaty. J Udělaly mi velikou radost, ale opravdu nevím, jak je tady unosím…Babička by měla radost, že mám konečně výbavu šatníku jako správná dáma. J Jinak jsem dostala i nějaké peníze, krásné náušnice a od Ričiho jsem dostala taky dárek…Takový moc pěkný komplet sukně a zdobeného vršku. I boty k nim sehnal! A přidal lektvar, který sám připravil. Z toho mám trochu strach, ale nezbude mi, než mu důvěřovat. J
A po dlouhé, předlouhé době jsme si zase skvěle popovídali s Ričim. Povídali jsme o všem možném i nemožném a pak mi Riči řekl o šíleném dopise, který dostal..Nebudu se o nem raději moc rozepisovat, nebo se zase rozklepu…
No…A včera mě Orciniat pozval na ples! Jelikož mám velikou zásobu plesových šatů a jelikož si s Ričim dobře rozumím a jelikož se na mě nezlobí a jelikož nemáme ani jeden s kým jít, přijala jsem. Jen se hradem nesou zvěsti, že snad žádný ples nebude,..tak nevím…