Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 4.

26. 10. 2011

 Hned po  otevření očí mě uvítalo příjemné překvapení. Náš pokoj je krásně vyzdobený! Nevím, čím jsme si to zasloužili, nebo která z holek blbla, ale vypadá to pěkně. Když jsem vyšla z pokoje, zjistila jsem, že neřádily holky, ale nejspíš skřítci a že si pořádně mákli. Vyzdobené jsou totiž i chodby a spolka. Je to tu teď mnohem hezčí a nepůsobí to vše tak hole a chladně. Až nějakého někdy uvidím, musím mu poděkovat. J

Při cestě na snídani jsem okoukla rozvrh hodin. Dnes mě čeká hodina dějin a jasnovidectví. Ten, kdo nám stavěl rozvrh nás chtěl dnešním dnem umučit…
U snídan
ě jsem potkala Mayu. Pustila jsem se s ní do řeči a vychvalovala změnu ve spolce. Nijak extra nadšená se mi nezdála, tak nevím, jestli se jí to líbí…
Po snídani jsme se p
řesunuli před učebnu Dějin. Pár lidí tam už bylo. Mimo jiné tam byl i Orciniat a Benny. Kolikrát jsem si už s Ričim chtěla někde sednout a povídat si jako dřív, ale on už je jiný. Někdy mi připadá, že se mi i záměrně vyhýbá..I když to je vážně snad jen můj pocit…Vím, že jsem ho..podrazila, ale nečekala jsem, že to bude potom takové…Říkal přece, že to bude v pohodě..Stejné jako dřív..Tak nějak..
Hodiny D
ějin jsme se nedočkali a tak jsme s Maxou šy trénovat přeměny. Jsem už nervózní z toho, že mi nejde změna barvy pleti, ani změna bot. Jestli mě bude chtít profesorka při hodině přezkoušet, budu v háji.
V dob
ě, kdy měla končit hodina dějin, jsme se přesunuli do učebny jasnovidectví. Nejdřív jsem si myslela, že jsem tam špatně, protože tam byli i starší studenti. Pak jsem si ale vzpomněla na hodinu POKT a řekla si, že tak to asi má být. Ke konci přestávky se dokonce ukázala Ala. Očividně Jasnovidectví nemá nijak ráda, ale asi si řekla, že vyzkouší svou trpělivost. J
Po mudrování, jestli profesorka p
řijde, nebo ne, přišla Ala ke mně a načuhovala mi přes rameno. Nejdřív mi nedošlo, na co zírá, ale pak jsem si uvědomila, že tady na ní vystartovala loni Gina. Ala mě na to upozornila a ukázala na úzkou díru ve stole, kde se zabodl Ginin nůž. Připomínka loňského roku a této učebny mi připomnělo i to, že tady mi začal Henry nadbíhat a říkal, jak mě má rád…Kdo ví, kde je mu konec…
Z myšlenek m
ě vytrhl příchod profesorky Trelawneyové. Musela jsem se držet, aby se nesmála nahlas, když na nás začala poulit ty svoje děsivě veliký oči a mumlat o tom, jak je jasnovidectví dokonalý předmět skrývající mnohá tajemství.
V tu chvíli p
řišel Alashamin čas. Profesorka totiž udělala tu chybu, že se zmínila o loňském roce a o tom, co se dělo a samozřejmě o všem věděla dopředu. Jak jinak..? Ala to nevydržela a ptala se jí, proč tedy nikoho neupozornila a proč nechala umřít tolik lidí a tak podobně…Trelawneyová trvala na svém, že samozřejmě profesory varovala, ale nikdo na její varování nedal…Těžko říct, jestli to tak opravdu bylo.
Po dohadování se s Alou nám profesorka rozdala k
řťálové koule a řekla, že pokud někdo z nás něco uvnitř uvidí, máme jí to říct. Všichni, jako na povel, se sehnuli a civěli dovnitř koulí.
Nev
ěřila jsem, že bych měla uvnitř něco vidět. Viděla jsem jen mlhu, co se donekonečna převalovala všemi směry. Občas mi připadalo, že se tam něco mihlo, ale nebyla jsem schopna rozeznat, co by to mělo být. Pak jsem začala vnímat, že ostatní už pokřikují různá slova a spojení a profesorka jim říká, co to má znamenat..A já stále nic..Jen mlha a někdy podivný stín..A pak, ke konci hodiny, se mi naprosto jasně ukázalo cosi, velice zblízka. Vypadalo to jako cosi hodně žilnatého..tepalo to…A pak se obraz začal vzdalovat a já viděla, že se jedná o ruku.Hnusnou ruku. Ta se rozplynula a objevila se zprvu nejasná srna, která skláněla hlavu jako kdyby se chtěla napít, nebo jako kdyby se bála..a pak sekera…
řekla jsem profesorce, co jsem viděla a ta mě hned začala varovat, že mi hrozí zrada a že já jsem tou srnou – nevinnou a jemnou – a že po mě jdou lovci. Mam čekat nějaký…podraz od nepřítele, nebo co…
Jelikož vím, co se o profesorce
říká, beru její varování jen jako slova do větru. Všechny tuto hodinu varovala před útokem, smrtí a napadením…Tak jsem se zeptala, jestli není možné, že by jsme spíš viděli svou minulost v symbolech. Loni jsme byli právě všichni v ohrožení…N a to profesorku asi trochu rozčílilo. Dokonce zvedla hlas a říkala, že celý život je plný nebezpečí a je jen na nás, jak budeme na věštby koukat.
Po hodin
ě se všichni rozprchli a já zůstala sama. Neměla jsem nějak náladu na společnost, tak jsem se sebrala a šla jsem do společenské místnosti. Cesto mě ale ještě odchytila Maya a zapovídaly jsme se. Nakonec jsme se rozhodli, že se poohlédneme po jednom místě na hradě, které jsem loni nemohla najít…Povedlo se nám to. Nalezli jsme ono místo, i když spíše náhodou, než že by jsme šly cíleně nějakým směrem. A když už jsme šly ke spolce, napadlo Mayu, že se jukneme za skřítkama do kuchyně. Souhlasila jsem, protože jsem jim vlastně rovnou mohla poděkovat za tu výzdobu. Dole ale nikdo nebyl. Byl čas oběda, tak jsem předpokládala, že skřítci jsou někde u Velké síně, nebo prostě někde poletují po hradu. Tak jsme se otočily na patě a šly do pokoje.
Te
ď jsem tu sama a jsem za to ráda. Nějak nemám dnes na lidi náladu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář