Zápis 12.
Ve Velké síni hořelo! No jo..! Je to tak! A ne nějaký malý ohýnek, ale fakt pořádná vatra! Skřetům někdo podpálil ten jejich tajnej kutloch, kde stále něco vyváděj. Cheche..! Nejsem škodolibá, ale prostě tohle jsem jim tak nějak přála. Nemám je ráda. Jsou protivní, překáží a jsou hrubí. Všude slídí a člověku neřeknou kloudné slovo. Přála jsem jim to, ale zase jsem se bála o Bradavice. Nechtěla jsem, aby nám lehly popelem..
A jak jsem se vůbec dostala k tomu požáru..?
Ráno jsem čekala u učebny na hodinu Péče o kouzelné tvory, ale nikdo nepřišel. Nepřišel ani nikdo ze studentů, což mi připadalo divné a vzpomínala jsem, jestli posledně profesor říkal, že by jsme se měli přesunout někam jinam…Nevzpomněla jsem si na nic a tak jsem se s mizernou náladou a promočená na kost vrátila do hradu. Nešla jsem do spolky…Nějak mě to tam nelákalo a věděla jsem, že mám co trénovat. Mnoho formulí mi stále nejde a zkoušky jsou za rohem. O lektvarech se už raději ani nezmiňuju, protože to bude jeden veliký propadák, i když mi Riči neustále tvrdí, že vše bude v pořád a zvládnu to. Zamířila jsem tedy do Tréninkovky, kde jsem strávila pěknou dobu procvičováním všeho možného..Ale pokrok tedy žádný…
Začátek dne se tedy moc nevydařil...Pro tuto chvíli jsem veškeré snažení o učení se, vzdala a šla ven. Zamířila jsem ke vstupní síni, abych se jukla na body, když se mi zazdálo, že cítím něco pálícího se…Myslela jsem si, že se mi to jen zdá a ignorovala jsem to. Pak ale vyběhl z Velké síně nějaký prvák a hulákal, že tam hoří.
Nejdřív jsem tomu moc nevěřila a myslela si, že si dělá jen nějakou blbou legraci. Pak ale vyběhla nějaká holčina a tvářila se dost vyděšeně.
No, nebudu tvrdit, že bych byla kdovíjak odvážná, ale vešla jsem dovnitř. Nevím, jestli více ze zvědavosti, nebo proto abych popřípadě pomohla s hašením…Prostě jsem vešla dovnitř…Nelhali. V plamenech bylo celé lešení, které tam skřeti postavili. Kolem pobíhalo, nebo civělo poměrně dost studentů, ale jen pár jich pomáhalo skřetům hasit. Sáhla jsem proto pro hůlku a přidala se k těm pár odvážlivcům.
Po chvíli se tam už opravdunedalo dýchat a lidi se začali strkat ve dveřích, aby se ze Síně dostali. I já jsem už chtěla zamířit pryč, ale jeden skřet se tam nepěkně popálil a já jsem mu (ačkoliv je opravdu nemám ráda) chtěla pomoct. Očividně se ale rychle zmátožil a aniž by mi odpověděl na nabídku pomoci, odešel). Otočila jsem se k odchodu, ale ve vrátkách ohraničující stavbu, stála Karina a zírala. Jasně jsem jí říkala, že by měla jít taky pryč, ale ignorovala mě. Už jsem se začínala bát, že mě tam nechá uškvařit, když ustoupila a začala se tam ohánět hůlkou. Chytila jsem ji a chtěla ji odtáhnout, ale ohnala se o mě. Tak jsem ji nechala být. Prát jsem se s ní nehodlala. Má snad svůj rozum. Cestou ven jsem potkala zase toho popáleného skřeta. Nyní byl očividně mimo sebe. Opět jsem mu, já naivka, chtěla pomoct, ale nějaký jiný skřet mě odstrčil a řekl, ať vypadnu. Tak jsem se na ně taky vykašlala..Ať si ho tahaj sami…
napotřetí jsem chtěla odejít, když mě zastavila prvačka Amelia z naší koleje a ukazovala ke staveništi a říkala něco o Karině. Já už se pomalu dusila a přes dým štípající v očích jsem skoro neviděla. Zamžourala jsem směrem, kam Amelie ukazovala a jediné, co jsem v dýmu a světle plamenů viděla, byla ležící Karina.
V duchu jsem zaklela a zamířila k ní. Nějaký další skřet nás s Amelií zastavil a zase nás hnal ven…že prý Karinu vezme. Byla jsem za to vděčná a vypotácela se do vstupní síně, kde bylo přeji jen o něco lépe, ačkoliv dýmu tam bylo také už více než dost…Chvíli jsme tam postávali, kašlali a žmoulali si oči, než nás profesoři vyhnali ven na déšť.
Vzduch tu byl úžasný a mě se přeci jen trochu ulevilo, když jsem byla venku..Po chvíli mě to nadšení ale přešlo, protože jsem mokla čím dál víc, ačkoliv jsem se snažila krýt pod stromem…
Asi po hodině nás vpustili zpět do hradu, ale museli jsme být jen v kolejních prostoráh…Náladu jsem měla pod psa a tak jsem se zavřela v pokoji, převlékla se do suchého oblečení a znovu si zkusila pár formulí. Když nešla, vzdala jsem to a dala se alespoň do čtení učebnic. Tím nic nezkazím…
