Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 10.

20. 11. 2011

 Z postele jsem vylezla až dost pozdě, protže jsem byla po té předchozí procházce po hradě a po ponocování nějak unavená. Doploužila jsem se na jídlo a pak se vydala na své bloumání hradem. Znovu jsem narazila na Ričiho. Docela mě pobavilo, jak na sebe máme poslední dobou štěstí. Hned jsme se začali bavit o předchozím večeru. Prý dorazil do svého pokoje nikým dalším nespatřen. Docela jsem si oddychla, protože jsem nechtěla, aby měl nějaké problémy. Taky mi řekl, že když jsem lenošila u sebe v pelechu, byli v knihovně skřeti a dožadovali se tam snad nějakých knih, či co..Prý něco opravují v hradu. To ani nevím..! Kde jsem celou dobu byla..?! Kde jsem měla oči a uši.?! :oP

Mno..a jak jsme tak chodili hradem, ukazovali jsme si místa, která se nám na hradě líbí a bylo to fajn.. A pak mi Riči nabídl, že bych se mohla jít podívat na jeho pokoj. Celou dobu jsem si myslela, že si dělá legraci, když se o tom někdy zmínil, ale on to opravdu myslel vážně.
Jasně jsem mu řekla svůj názor o tom, jaký by to mohl být průšvih a že je podle mě nemožné, abych prošla havraspárskou společčenskou místností nepovšimnuta. Ne, že bych byla školní hvězda, ale přeci jen už se lidi z koleje alespoň od pohledu tak nějak znají, ne.? Ale Riči stále tvrdil, že to není žádný problém  a mě to zlákalo..Chtěla jsem si užít trochu legrace, adrenalinu a vidět jeho pokoj. A tak vznikl plán.
Vyšli jsme o patro níž, než je havraspárská spolka. Tady jsem měla počkat, než se Orciniat vrátí s oblečením, které mi půjčí. Tak jsem tam stála a vzpomínala, jak vypadala jejich spolka loni a jestli se nějak změnila po tom útoku...Obarvila jsem si ještě vlasy pěkně na bílo a Riči byl zpět. na sobě měl černý hábit a černý klobouk. Pleť si obarvil na mrtvolnou bílou, vlasy na černo. Rychle jsem se převlékla do světle šedého hábitu, na hlavu jsem si dala klobouk stejné barvy a Riči mi upravil barvu pleti na stejnou, jako měl nyní on. Vypadali jsme jako pěkný páreček duchů :) Kdyby nás někdo potkal ve spolce, měli jsme se vymluvit na to, že blbneme a hrajeme si na maškarní či co. Fajn. 
Vyrazili jsme, nechala jsem zpočátku Ričimu náskok, abych neslyšela heslo na jejcih kolej a pak jsem za ním rychle vběhla. Srdce mi bilo jako zvon, když jsem se držela těsně v jeho závěsu a plížila se spolkou, která nyní skoro zela prázdnotou. A pak už jsme upalovali po schodech k pokojům. Riči se zastavil a koukal na mě. Netušila jsemproč. Měla tam být nějaká bariéra, která mě neměla propustit, ale pustila. JIstě ta samá, co je u ás..Holky nesmí ke klukům a naopak..Ale tady byla asi rozbitá. :) 
Zaklaply za námi dveře a já si oddychla. Obdivovala jsem Ričiho pokoj ve všech směrech. Vážně se mi líbil. Vždy se mi líbila havraspárská kolej. Už v dobách, kdy mi o ní vyprávěla mamka.
Povídali jsme si a Riči mi ukazoval všelijaké věci, na které byl pyšný a já mu je nezapomněla nikdy pochválit. :) Občas jsem se podívala ke dveřím, a v duchu viděla, jak se rozrazí a vtrhne dovnitř kolejnéí ředitel a bude na nás hulákat a strhne nám oběma milion bodů...Ale nestalo se to. A pak, chvíli předtím, než jsme se rozhodli, že půjdeme pryč, mi dal havraspárský šálek. Je moc pěkný a příjemně se drží..ale steně jsem ho odmítala. Až když mi řekl, že má dva, přijala jsem ho...a pak následoval opět celý proces barvení a přebarvování a pak opět plížení a adrenalin tryskající z uší..Ale dostala jsem se ven, aniž by kdokoliv cokoliv řekl. :)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář