Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 1.

18. 10. 2011

 Tak a jsme zpět. Jsme zase v Bradavicích. Vše bylo stejné, jako dřív. J

V Kotli hned po ránu šum. Všude plno lidí, řvoucí zvířata, hluk, kufry, šťouchance a strkání. Halas, řev a povykování…Odevzdala jsem svůj kufr a nechala si u sebe jen klec s Kulíškem. Bojím se, aby se mi někde v tom zmatku neztratil.
Cesta na nástupišt
ě proběhla bez problémů. Posbírala jsem pár zmatených prváků a doufala, že vše bude v klidu. To jsem se pletla. Nástupiště 9 bylo naprosto plné..! Všude plno děcek, co na sebe pořvávali. Někteří dokonce mávali hůlkami! No doufám, že si nás mudlové moc nevšímali, ale to bych byla opravdu moc naivní, kdybych doufala, že nás nikdo nevzal na vědomí. Snad si mysleli, že jsme jen nějaká parta nadšenců..nebo  třeba sirotčinec na výletě..nebo co já vím!
V každém p
řípadě se po nějaké době začalo vše hýbat a děcka začala mizet za přepážkou. Tam jsme už všichni naskákali do vlaku. Prváci okouzleně okukovali tu nablýskanou mašinu, zatímco já jsem si našla volné kupé. Užívala jsem si po dlouhé době klid. A pak se vlak konečně rozjel!
Znovu jsem se blížila do svého druhého domova. Klid a pravidelný rytmus vlaku m
ě uspával. Rychle jsem se převlékla, abych nemusela pak pospíchat, kdybych usnula. Už už jsem usínala, když někdo vtrhnul do dveří a zahalekal cosi jako pozdrav. Otráveně jsem otevřela oči a všimla si nějakého mrňavého kluka, co si ihned přisedl vedle mě. Byl jen do půli těla oblečený. Taktně jsem mu to připomněla a tak se nakonec přioblékl. Ptal se na pár věcí a pak přišel průvodčí, který nabízel Věštce. Jeden jsem si koupila a začetla se do něj. Pročítání těch blábolů tam mi zabralo zbytek cesty.
Na nástupišti byl samoz
řejmě zase poprask. Prváci koukali všude možně a nevěděli, kam by se vrtli. Nedivím se jim. Moc dobře si pamatuju, když jsem sama byla v prvním ročníku. Není to tak dlouho. Musím se smát, když si uvědomím, jak hloupě jsem asi já sama koukala. J
Do Sín
ě jsme se dostali všichni už bez problémů. Je úžasné, jak vše dali do pořádku! Bradavice jsou zase jako dřív. Už nikde žádné balvany, zbytky kytek, nebo oprýskaná zeď…Už to nikde nevypadá tak, že by se člověk musel bát vylézt na chodbu. Stejně si ale myslím, že nějakou dobu potrvá, než se docela zbavím toho zvláštního pocitu, že se musím schovat…A pokud vyleze někdo zpoza rohu a bude mít rudý plášť, asi mě z toho opravdu klepne pepka!

 

Zařazování proběhlo vlastně dobře a v klidu. Pár popletených prváků nevědělo kam si sednout, ale to je normální..a pak si někdo začal střílet jiskry z hůlky uprostřed zařazovacího ceremoniálu. Jinak bylo vše stejné jako jindy..Jo a málem bych zapomněla na nové posily v profesorském sboru. Bohužel se mi zatím nepovedlo zjistit, jak se jmenují, ale dám si to za úkol. J
Na konci za
řazování a po jídle mě pár lidí lákalo na procvičování kouzel, ale byla jsem tak unavená, že jsem si šla raději lehnout. Stále mě uchvacovalo, jak je vše stejné. Jako kdyby se nikdy nic nestalo. Dokonce jsem našla v pokoji svoje věci z loňského roku! J

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář