prokletý den 10.
Dnešním dnem zjišťuju, že jsem udělala velikou chybu, když jsem věřila, že se za pár hodin, popřípadě za pár dní, vše uklidní a my se vrátíme do své koleje…Vzala jsem si opravdu jen to nejnutnější, což znamená jen pár hadříků..Čisté prádlo bych dosti uvítala. Chtěla jsem si přeprat košili, ale v koupelně byla ta mrtvola, takže jsem se tam už neodvážila… Ještě že jsme si Kulíška vzala prozřetelně s sebou!
Ježiš ten prvák přiblblej..! Jak se to jmenuje..?Adrian..? No prostě ten, co měl ty !úžasný nápady včera večer, měl dneska zase dokonalé připomínky, ale pro změnu k tématu „my tu všichni umřeme“. No to bylo na mě moc. Už jsem dost nabručená z toho všeho tady a on bude remcat..! Ještě že vedle mě seděla Say a klidnila mě, protože bych ho asi jinak zprdla na dvě doby.
Pak s přineslo jídlo a žaloudeček si konečně pošušňal..Ovšem za jak dlouho se zase najím, to nikdo neví…
Maya mě vytáhla na záchod a pak se šla vykoupat. Čekala jsem na ni v umývárce, ale klepala jsem se jak ratlík. Pořád mám před očima toho bystrozora…brr…
Šílený, šílený, šílený..! Pořádně ani nemůžu psát, jak se mi klepe ruka… To, co se tady dělo je jedním slovem šílené..!
Bylo chvíli kolem poledne, když jsem začala cítit chvění..Ptala jsem se Say, jestli to cítí taky a ona, že to už je několik dní. Nikdy předtím jsem si toho nevšimla..Say si myslela, že to dělá kytka, já teda taky..ale Nomos nás začal rychle lifrovat pro věci a hned otevřel tajnou chodbu a museli jsme utéct. Dveře od spolky někdo vylamoval…V tu chvíli jsem ještě netušila, kdo by to mohl být.
Přeběhla jsem takovej vetchej most a dostala se do jedné podzemní části hradu. Znala jsem to tam, ale o mostě jsme nevěděla. Pár lidí ještě přeběhlo za mnou, ale pak se most utrhl..Netuším, co se s ostatníma stalo…Není se mnou ani Esme, ani Maya…
Seskupili jsme se na jedné křižovatce a dohadovali se, co dál..Našel nás tam jeden duch..muž.netuším, který to byl. Nikdy dřív jsem ho na hradě neviděla. Byl na koštěti. Informoval nás o tom, že do havraspárské spolky se snažili dostat nějací muži v červených pláštích…Kdo to sakra je.?! A kudy se dostali na hrad?? V tu dobu jsem si myslela, že se jedná třeba jen o pár jedinců, ale to jsem se šeredně pletla..!
Konečně jsme se pohnuli vpřed..vyběhli jsme tajným schodištěm vzhůru, ale tam..! Bože..! Kupa červenopláštích…začali na nás metat kletby..odráželi jsme je zazdívali, ale bylo jich moc..utekli jsme a zavřeli se do jedné z učeben…Jedna holka..Darlen..? To je prostě blázen! Pořád chtěla ven a když už jsme ven šli, abychom utekli, šla přímo za nima..! takže znovu padala kouzla a kletby..znovu šílený úprk..Několikrát jsem spadla a odřela si kolena a dlaně..narazila si ruku..ale co..!
Utíkali jsme cestou necestou…měla jsem nějaké okno, nebo já nevim, ale pamatuju si, že jsme najednou byli ve sklepení. Tam jsme hledali další úkryt. Dostali jsme se do jedné tajné místnosti u učebny lektvarů, kterou neznám… Neznala jsem tu tajnou místnost, ne učebnu…ale bylo tam pěkně.pohodlno..ale žádný nouzový únik..a pak nás našli..! Cítili jsme dým…Mokuto šel ven a nějak je zneškodnil….Pak přišel profesor a řekl, ať se přesuneme, že od nás odtrhne pozornost..tak jsme běželi zase jinam..Cestou jsme potkali jednoho bystrozora. Nevěřili jsme mu. Když jsme spolu v tajné mluvili, došli jsme k závěru, že v tom asi mají prsty právě bystrozoři…Bystrozor nás nabádal, abychom šli za ním, ale my jsme mu utekli jinam..Další tajná místnost za tajnou místností. Taky docela pěkná. Jenže její pohodlnost, ani krásu neocením,když se tak moc bojím..!
Sedíme tu snad sto let…Nabíráme síly a vzpamatováváme se…Je tu klid a ticho..ale není tu cesta ven, než ta, kterou jsme přišli..Mokuto se byl podívat venku. Prý tam jeden červenopláštník hlídal, ale profesor ho odlákal..Snad je v pořádku..Teď s dohadujeme, zda jít ven, či ne..Jídlo nemáme, síly docházejí…Jediné, co máme, je voda…
Nella přišla s tím, že má červený plášť. Jako že by se někdo z nás vydával za ně..?? Mokuto hledá rudé věci..on tam půjde..! Před naší skrýší ale hlídá jeden bystrozor…co když patří k nim..? tak to možná projde..pokud k nim nepatří, sejme mokuta..Ne..tak nejde..
Mokuto šel do kuchyně…snad se v pořádku vrátí..
Vrátil se s prázdnou..nemůže najít cestu..
Say jde s ním…Čekáme tu ve tmě..je tu ticho..nikdo nic neříká…Jen já jsem se odvážila to ticho prolomit větou.:“navždycky budu nenávidět kytky a červenou barvu.“
…stále tu nejsou…
Vrátili se.! V pořádku,s jídlem a dokonce s přírustkem - s Alashamou..! Jakou já mám radost a jak moc se mi ulevilo, když vidím, že josu oba v pořádku a ještě k tomu přišla Al a taky celá.!