Den 8.
Od rána nevím co dělat. Je tu klid. Je tu nuda. Je tu hodně lidí. Celé dopoledne jsem proseděla v křesle u krbu. Knížky jsou věčně rozebrány a tak jsem si znovu pročítala Věštce. Nic zajímavého. Žádné nové informace, jen lidé s protaženými obličeji. Sem tam s enajde nějaký jedinec – blázen který se odváží dolů do nižších pater. Už to nechápu. Po tom, co jsem viděla, bych tam nešla ani za nic!
Kolem oběda mě rozbolela hlava a necítila jsem se zrovna nejlíp, tak jsem se sebrala a šla si lehnout. V pokoji si holky procvičovaly nějaké formule, ale nijak mě to nerušilo. Alashamě jsem se asi nějak nezdála. Musela jsem tedy vypadat vážně blbě…:oP Prospala jsem se a bylo mi hned líp. Po nějaké době jsem se probrala. Holky byly stále na pokoji a pylně cvičily. Jen jsem se optala, jestli nejsou nějaké nové informace, nebo tak apo uklidnění, že vše je v pořádku, usnula jsem zase spánkem spravedlivých.