Den 7.
Už je to strašný! Nejde si sednout, nebo stoupnout někam ,kde by vám někdo nekoukal přes rameno. Knížky jsou rozebrané, ryby nudné a nic víc tu dělat nejde. Náladu oživil jen příjezd pár studentů, kteří se vrátili z prázdnin. Mezi nimi byla i Maya. Vysvětlila jsem jí, co se děje. Jako vždy byla děním nadšená a chtěla hned vše prozkoumat. Když jsem jí upozorňovala na jedovatost kytky, jen mávla rukou. Moje slova po chvíli potvrdili i příchozí studenti, kteří doprovázeli profesora, který nesl nějakého prváka v bezvědomí. Prý jej nejspíš šlehla kytka. Skvělé.:oP
Maya mě zatáhla ven, že jdeme na záchod a pak oznámila prefektům, že na koleji má sovu a musí pro ni jít. Aniž by čekala, co povím, čapla mě za ruku a už mě táhla chodbou. Dostaly jsme se tajnými chodbami až skoro ke spolce, ale dál to nešlo. Kytka byla všude! Její výhonky se pohybovaly a každou chvíli na nás někde vybafly. Vážně jsem se bála. Co bych dělala, kdyby to tu Mayu požahalo? Naštěstí jsme se po chvíli v pořádku vrátily. Naštvaná jsem ale pořádně!
Ve spolce na nás už čekaly poslední dvě čísla Deního věštce. Ve 41. Čísle se psalo o zvířatech a o úmrtí Bystrozorů. Samozřejmě i o zmizení Brumbála. Dále tam byly zmínky o zmizení lidí z Prasinek. Ve 42. Čísle byly informace o kytce v Bradavicích. Takže rodiče to už ví taky…Nic jsme jim raději nepsala, aby se nebáli. Určitě si pro mě budou chtít přijet…
Ale i když budou sebevíc chtít vzít mě pryč, nebudou moct. Hrad se totiž zcela uzavřel bezpečnostmi kouzly. Kytka se totiž dostala na oblečení poraněného bystrozora a ten ji zanesl ke Sv. Mungovi. Takže karanténa. Nic nesmí ven, nic dovnitř…
o se asi zblázním…