Jdi na obsah Jdi na menu
 


Den 30-.

21. 6. 2011

 Probudím se poněkud rozlámaná na zemi. Někdo přese mě očividně přehodil plášť, když jsem spala. Vymotám se z něj a potichu přejdu po místnosti. Všichni ještě spí. Tiše vyklouznu ven a mlčky se procházím nezavalenýma chodbama, ke kterým máme přístup. Usilovně se snažím přijít na nějakou variantu, jak se dostat ven. Trochu mě svědí břicho, ale moc si toho nevšímám. 

Když  se vrátím do komnaty, je vzhůru jen Eric. Nijak se s ním nedávám do řeči, protože nechci budit ostatní a ani nevím, co mu mám říkat. Nakouknu do skříně, kam Ala schovala jídlo, ale vše už se zkazilo. Musím tedy počkat. Znovu tedy vyjdu ven. Ostatní si potřebují opravdu pořádně odpočinout. Nějaký čas trávím v té zahradě, kde bylo dřív nějaké zvíře, či co a koukám do vody. Je to docela uklidňující místo. Po čase se ukáže Eric s informací, že našel přísady do lektvarů. Bylo mi jasné, že je našel ve skříních v tom kumbálu, kde jsme vzali i nožíky a kotlíky, ale nechtěla jsem mu kazit radost a šla s ním. Nabádal mě, abych připravila nějaký lektvar, ale podle mě je zbytečné plýtvat drahocennými přísadami na nějaké zahnání nudy. Nenechala jsem se tedy přemluvit. Pak Eric začal mluvit o tom, že si myslí, že se odsud nedostaneme a já raději utekla. V čímsi kabinetě, který je otočený vzhůru nohama, jsem našla pohodlnou postel a na chvíli si na ní ustlala….
Po n
ějakém čase – ani nevím, jak dlouho to vše trvalo. Nemám pojem o čase – jsem se vrátila k zasypanému schodišti a zkoušela jsem vylézt po kamenech nahoru. Nešlo to. Některé kameny se drolily, jiné se uvolňovaly a sesouvaly se níž i s dalšími kameny. Pokud jsem nás nechtěla zasypat ještě víc, musela jsem toho nechat.
Vrátila jsem se tedy do komnaty a spala…

Probudila m
ě čísi ruka a ostrá bolest v břiše. Skláněla se nade mnou Ala a třásla mi ramenem. Cítila jsem se dezorientovaná a netušila jsem, co se děje. Ala mi oznámila, že se mi asi zdál špatný sen. Bolest v břiše neustávala a dokonce to začalo pálit. Řekla jsem to Ale a ta mi na břicho koukla. Prý jsem popálená..!
Netuším, jak jsem k tomu p
řišla…Ala si myslí, že to může být z toho, jak jsem se včera snažila přelézt ty kameny a že mě nějak popálily ochranná kouzla, ale mě napadlo, že by to mohlo být i z toho hnusu, kterým jsem se včera polila. No tím obsahem kotlíku, co byl ve skříni už bůhví jak dlouho..
No v každém p
řípadě mi Ala dala napít zase nějakého drijáku, ale jen trochu, protože nám dochází a obvázala mi břicho obvazem.
Když jsme se za
čala soustředit i na něco jiného, než na tu bolest, všimla jsem si, že jsou Ala i Eric nějak nesví. Poptala jsem se, co se děje a dozvěděla se, že venku někdo je! Možná červení, možná ti z lesa, možná někdo od nás. Prý bylo slyšet dupání, nadávání a že se prý propadl, nebo co. Třeba to byl někdo od nás, kdo nás hledal.Ale Ala správně podotkla, že naši by věděli heslo..V každém případě Eric chtěl jít ven, ale Ala ho nechtěla pustit..Nakonec jsme se vydali na krátkou obhlídku chodeb. Nikde nikdo nebyl. To znamená, že se odsud někudy dá dostat..!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář