Den 29.
Ráno mě čeká milé probuzení. Sotva otevřu oči, hned spatřím vedle postele stolek, který tam přes noc přibyl a na něm hroznové víno, flakónek a vzkaz s popřáním dobré snídaně a pěkného rána. J Moc milé! Nu a vedle postele mi klimbal Riči..! Dodržel slovo, které mi včera dal a hlídal mě. J
Následovalo klasické ráno. Proběhlo mytí, předávání snídaně a vše šlo mnohem lépe, než večer, protože všude už je opět světlo. Když jsem čekala v kuchyni, jestli přijdu ještě nějací opozdilci pro kus žvance, přišel duch Rytíře a vyprávěl nám, co se včera dělo. Slyšela jsem jen úryvky, protože jsem musela poklidit ten nepořádek, co jsme včera udělali, když jsme schovávali jídlo a lehké předměty před větrem.
Včera bylo prý několik tlakových vln a rychle se všude setmělo. To jsme pocítili a viděli také. Podle všeho je vůdce těch červených mrtvý…A pak se zjevila nějaká mlha, nebo co…Červení po ní začali metat různá kouzla a to přišla ta další tlaková vlna…Nějak se červeným potom podařilo tu mlhu dostat na jakýsi stupínek a tam je do teď…Mno moc moudrá z toho nejsem. Nevím, o jakou mlhu jde, ale nic pěkného to asi nebude…
V tu chvíli přišel druhý duch. Toho jsem tu doposud neviděla a ptal se mě, jestli něco potřebujeme do kuchyně. Řekla jsem mu o soli a on souhlasil, že se pro ni vydáme. Našlo se pár studentů, kteří chtěli jít. Ale musely se vzít maximálně dvě hůlky, aby tu ve „spolce“ někdo zůstal „ohůlkovaný“, kdyby se nedej bože něco stalo. Jamese tedy nahradil ten otravný prvák (konečné složení tedy je: Já, Ala, Eric, Samntha a Powerfull), co do všeho rýpe a šli jsme. Do sklepení jsme se dostali v pořádku, nikým neviděni. Chvilku trvalo, než jsme našli něco, do čeho sůl přendáme, protože jsme vše nechali nahoře, aby nás to zbytečně netížilo.Pak se ale začalo vše o třásat a bylo slyšet jak něco padá..Kamení, nebo stěny..co já vím. Rychle jsme plnili poslední nádobky solí a utíkali jsme pryč. Tedy chtěli jsme, ale cesta byla zavalená kameny..některé byly obrovské…A tak jsme zůstali zavaleni ve sklepě…
Naštěstí je kousek dál ta tajná komnata, kde je spousta starého oblečení.
Chtěli jsme se vydat hledat cestu ven, ale duch nás nechce pustit, že je to prý moc nebezpečné. To se ale zase nelíbí nám. Máme tu čekat, než nás to zavalí i tady?? Po nějaké době duch nemá na výběr a jde s námi okouknout okolí, protože náš nátlak sílil. Bohužel všechny cesty jsou zavalené až ke stropu..Nemáme šanci se odsud dostat.
Seděli jsme na zemi a zaobírali se svýma myšlenkama. Pak ale Ala navrhla, že by jsme se mohli alespoň navzájem představit. Stihli se představit vlastně jen dva lidé a přišel duch se zprávou, která mi vyrazila dech. Včera prý byl úplněk! Takže to všechno, co se včera dělo, mohlo být kvůli Rakashe..! Já s Alou jsme na sebe chvíli vytřeštěně zírali. Ostatní očividně netušili, co nás tak vylekalo a tak jim Ala vypráví příběh o té magii sající potvoře. Nevypadali nijak extra vyděšeně. Kluci začali hned věštit z koule,ale podle mě tam toho moc vidět nemohli, i když tvrdili, že tam bylo něco ušatýho. :oP
Já s Alou jsme se potom ještě vrátili do učebny pro klub lektvarů a nabrali jsme tam dostatek mouky na placky, abychom měli co jíst.
Duch nás nechal potom samotné a my na chvíli utichli…Eric s Alou začali zkoušet souboj a zkoušeli mě také zapojit, ale já neměla náladu. Byla jsem raděj schoulená v rohu pokoje a zaobírala se svýma myšlenkama. Pokaždé od té doby, co to tu začalo, když už jsem začala doufat, že se vše zpraví, že to vypadá už dobře, pokaždé se něco pokazilo…Pokaždé jsem se z toho ale nějak dostala a zase jsem mohla doufat, že ještě uvidím rodinu…Teď tomu ale nevěřím. Nevěřím ničemu. Jsme zavaleni ve sklepě v domě, kterým prorůstá jedovatá kytka, obývá ho sekta bláznivých čarodějů. V domě, kolem kterého číhá další parta šílenců a kde je jakýsi podivný kříženec, jež (snad „jen“) vysává magii z těla…Co to má sakra být..?! Copak tady se dá ještě doufat v nějakou záchranu??? Strop na chodbách vypadá, že každou chvíli spade a já mám doufat? ???
