Den 28.
Vstala jsem s rozporuplnými pocity. Zůstala ve mně hořkost ze včerejšího večera. Opatrně jsem zaklepala na dveře kuchyně. Otevřela mi Ala. S váhavým úsměvem jsem ji pozdravila. Odpovědí mi bylo nevrlé zabručení. No jo..To se dalo čekat. Mlčky tedy jdu po své práci, ale Ala mě zastaví s prosbou, jestli vezmu místo ní přeměnu jídla. Jen kývnu a beru si hůlku. Čaruji. Po dlouhé době si užívám toho pocitu držení hůlky v ruce. Jen mi ten pocit kazí Alashamina nálada. Mrzí mě to. Je mi jí líto. Když jsem jí na chvíli vracela hůlku, aby zapálila oheň, zeptala jsem se, jak se dnes cítí. Vím, že to byla zbytečná otázka, ale chtěla jsem prolomit to mlčení. Odpověď byla jasná – nevrlé huhlání. Hleděla jsem si tedy potom už opravdu jen své práce, měnila zkažené jídlo na poživatelné a skládala ho na stůl. Pak si Ala přišla pro hůlku a moje práce tím byla u konce.
Ala odešla a já čekám u okénka na hladovce. James se ke mně přišoural a ptal se, co se stalo, tak jsem mu to ve zkratce řekla. Kousek od nás špiclovala uši Kate.
Když se Ala vrátila, byla jako vyměněná. Nálada byla očividně lepší. To mě povzbudilo ke komunikaci s ní. Opravdu to už byla zase naše Ala. Domlouvali jsme, že by jsme šli dnes pro tu sůl,když se někdo z duchů ukáže a při té příležitosti by jsme skákli i do spolky Mrzimoru pro naše věci, které by se tu mohli upotřebit.
Je po snídani a práce už není, tak jsem si šla sednout do jídelny. Přisedla si ke mně Maya a začala se se mnou bavit., No moje udivení nebralo konce. Jsem moc ráda, že se zase dává dohromady.
Zase začaly ty otřesy. V kuchyni u pecí je zase slyšet divné zvuky. Nahoře očividně zase řádí. Nedají si pokoje, potvory červený…
Přišel nás navštívit duch rytíře. Říká nám, co se nahoře děje. Ti z lesa se prý dostali do hradu. Rozprášili červené, vyhnali je z atria a červení tak nyní pobíhají po škole. Je jich prý ale jen pár. Řekl také něco, že o úplňku má být konec. Co se stane, nebo kdy je úplněk, to nikdo neví. Strach,které se prozatím schoval někam do zadní části hlavy, se nyní zase přihlásil o slovo. Zeptali jsme se, jestli by jsme i přes to nemohli pro tu sůl. Samozřejmě nám to nedovolil.
Obědy opět vydávám já. Nějak nás tu ubylo. Maya se práce v kuchyni už vůbec neúčastní. No její volba. Takhle se můžu alespoň na chvíli zabavit. Poměrně klidnou atmosféru narušil kdo? No samozřejmě zase ta blbka Gina. Bože jak ta je pitomá a arogantní! To snad ani není možný! Vždyť ta musí vadit i sama sobě! Chtěla po mě šunku a jelikož jsme si dnes v kuchyni řekli, že budeme vydávat jen dorty a sušenky (pro dnešní den), nabídnu jí jen toto. Ona samozřejmě má řeči a ž prý zvířata sušenky nejí. Chtěla jsem jí říct, že ona je hrozná kráva a taky to spolkne, tak co je za problém, ale radši jsem mlčela. Nevím, jaké zvíře vyživuje. Asi nějakou kočku…Ale nakonec si to cukroví vzala. Ještě prohodila pár poznámek k Ale a táhla pryč.
Když jsou obědy u konce, jdu si sednout zase k Maye do jídelny. Klidně se bavíme, když se začne stmívat. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdá, nebo že dohořívají svíčky, ale ono se stmívalo stále dál…Začal vát silný, ledový vítr a pozhasínal zbytek svíček. Klepaly jsme se zimou a nikdo netušil, co se děje. Rychle jsme se navlékali do oblečení, co máme navíc. Kdo měl svíčky a lucerny, snažil se je zapálit, ale bylo to k ničemu. Pak nás všechny něco srazilo k zemi. Nějaká tlaková vlna, nebo co to bylo. Pořádně jsem si narazila loket. Tma trvá a do toho tam začal pobíhat Protiva. Ala nás nažene do kuchyně – tedy jen službu - a rychle uklízíme menší předměty, aby je vítr neodvál. Protiva se mezitím rozhodl odejít. Díkybohu!
Kolem panuje stále tma. Tápu černým prostorem a jen chvílemi potkám někoho s rozsvícenou hůlkou. Pak přijde další tlak a otřesy, které nás povalí na zem. Všichni jsme pomlácený. Shodli jsme se na tom, že takhle postávat v jídelně, nemá smysl. Přesouváme se tedy na záchody, kde je míň místa a tolik tam nefouká. Ala nosí peřiny, aby se ostatní zahřáli a Riči rozdělává oheň, aby bylo alespoň trochu světla.
Chvíli ještě panuje chaos, ale nakonec se přeci jen vše uklidní. Ala m vyzve na partii v dámě. Samozřejmě, že mě porazila. Tohle prostě není hra pro mě. J
Tma se nemění. Únava mě přemáhá a já klimbám. Riči si toho asi všiml a nabídl mi, že mě doprovodí do ložnice. Cestou mi svítil a já se v klidu mohla zavrtat pod deku. Ještě chvíli jsme si povídali, než jsem pomalu usnula. Riči zůstává u mě. Líbil, ž nikam nepůjde…
