Den 27.
Ráno byla klidné. Ostatně jako poslední dny pořád. Šla jsem do kuchyně a ohřála čaj, co zbyl ze včerejší večeře. I tak byl pořád skvělý. Rozhodně lepší, než obyčejná voda.
Ala zatopí v pecích a já už se těším na to, jak budeme péct. Ale to ne! Ala zatopila, protože je jí zima. Ano, jsme ve sklepení a je tu vlhko a chladno, ale abych pravdu řekla, nepohrdla bych jiným oblečením, než tím zimním, které mám stále u sebe. Na posteli se mi stále ještě povaluje kožich. :oP Co s ním tady? Nabídla bych ho Ale, ale ty chlupy by asi v jídle moc dobré nebyly.:oP J
Dnes jsem se ujala snídaní a nasytila ty naše hladové krky. K snídani jich moc nepřišlo. Všichni asi vyspávají. Vždyť co jiného se tu dá dělat? Pro jídlo si ale přišla i Maya. Je to hrozné. Pořád si lámu hlavu tím, co se jí děje. Stále mlčí, straní se, s nikým se nebaví, běhá bosa a půjčit boty nechce. Stále se hrbí v tom svým hábitu a mlčky kouká kolem. Vážně nevím, co s ní…Asi jí to tu už leze na mozek, jak ostatně většině lidí tady. Bavím se o ní s Alou a ta mi zase poví o svých starostech s Rose. Jak už jsme včera psala, Rose se opravdju změnila. Já ji tedy neznám tolik, jako Ala, samozřejmě, ale ta změna je nepřehlédnutelná. Pořád se drží u Giny. Ta v tom prostě musí mít prsty!
Z tichého špitání nás vyruší zápach spáleniny a Jamesovo hudrování. Nepovedly se mu pizzy.
To nás přivede k myšlence, že by jsme se měli vydat zase pro nějaké zásoby. Jídla sice máme dost, ale není sůl a bez té je všechno vaření předem zmařený. Vymýšlíme plán, jak a kde sehnat tuto pochutinu. Podle mě je teď nejlepší čas vyrazit, protože červení jsou zavření v átriu a mají sami dost práce. Ti co jsou z lesa, jsou pořád venku a kytku by jsme snad nějak obešli…Je tu ale jeden háček. Zatím se tu dnes neukázal žádný z duchů, kteří by nás eventuélně pustili ven a tak tu zase jen sedíme…
Je večer a nic se nedělo. Oběd jsme rozdali bez problémů a duchové se zatím neukázali. Nemáme žádné informace o tom, co se děje venku. Není ale cítit žádné otřesy a ani z pece se už neozývají ty zvuky, co včera…
S Alou si opravdu děláme starosti o Rose. Není to ona a já jsem se opravdu utvrdila v tom, že za to může Gina. Ala si vzala Rose stranou chvíli po obědě a dlouho s ní někde mluvila. Gina mezitím okouněla v jídelně. Pak se ale očividně začala nudit a přišla mě provokovat. Normálně se klidně posadila do okénka, kde vydáváme jídlo! Tak to mě dopálilo! Snažila jsem se být v klidu, ale s tím jejím arogantním úsměvem a blbýma řečma to prostě nešlo dlouho. Začala jsem jí domlouvat, aby slezla, ale neposlechla. Mno..Tak jsem vzala vidličku a píchla ji do zadku…Mhum..To jí samozřejmě dopálilo a já měla co dělat, abych se dostala z jejího dosahu. Bála jsem se. Neříkám, že ne, ale ta holka si prostě musí uvědomit, že tady nemá šanci. Pokud uvidí, že se jí lidi bojí, bude si dovolovat víc. A jako že já z ní mám nahnáno! Je přeci jen o dost starší jak já a umí věci, o kterých jsem já třeba ani neslyšela.
Nastala tedy dlouhá hádka, ke které se přidal i Riči. NO zastal se mě a snažil se dostat Ginu, která si mezitím opět vylezla do okýnka, dolů.
Pak se ale vrátila Ala. Byla očividně hodně moc vytočená a nešťastná. Bylo jasné, že s Rose to asi nedopadlo nejlíp. Snažila jsem se provokující Ginu ignorovat a věnovala jsem se Ale. Ta ale zuřila a nebyla s ní řeč. Řekla mi jen, že si Rose nepamatuje včerejšek a že chce odejít z Bradavic někam s Ginou nebo co….Moc tomu všemu nerozumím…Tomu jejich trojúhelníku, ale trápí to Alu a to se mi nelíbí. Ginu tu nesnesu. Je jasné, že kdyby měla jen jednu příležitost jít za červenýma, nebo kýmkoliv jiným, kdo by nám škodil, hned by tu příležitost využila! Je skrz naskrz zlá! Nechápu, že jí tu pořád trpí, když každý ví, co vše provádí.
Ala pláče. Snažím se ji uklidnit, ale moc mi to nejde. Jak jen jí mám uklidnit, když přichází o jednu z nejlepších kamarádek? Do toho se vrací Gina a začne s těma svýma blábolama. To Ala nevydrží a začne se s ní dohadovat. Pak na ní sešle Everte a Gina konečně leží na zemi (Opět si totiž vylezla do okýnka). Následuje dloooouhá hádka, do které se raději nepletu a jen tam prostě stojím a poslouchám. Stejně je zamčeno a ven tedy nemůžu.
Když už to vypadá, že skončili, požádám Alu o odemčení dveří a raději jdu pryč.
