Den 25.
Je pozdě odpoledne a trochu jsem se dala do pořádku. Je mi hrozně. Celé poslední tři dny se mi slévají do jednoho nesrozumitelného chumlu. Za ty dny jsem byla ráda, když jsem se dostala do koupelny a na záchod. Bylo mi vážně strašně…Měla jsem pocit, že snad už musím umřít. Když ne teď, tak už nejspíš nikdy. Zmítala mnou horečka, která se střídala se zimnicí, Stále jsem byla opocená a šíleně mě bolela hlava. Pokaždé, když jsem se podívala na jídlo, chtělo se mi zvracet…Ne to opravdu nebylo dobré.
Když jsem nespala, napolo jsem poslouchala ruch přicházející z chodby, nebo tiché mumlání hlasů v pokoji. Slyšela jsem slova jako „profesor“ a „ červení“ a „hrůza“ nebo „záhada“. Někdy bylo slyšet zase spíš vyprávění o knihovně. Asi se vydali znovu na záchranu nějakých knih..Ale knihovnu přeci měli vyplenit…Jen stěží jsem si dávala myšlenky dohromady..K večeru si někdo mumlal něco o vejci..Stále se řeší to vejce. Neměla jsem ale síly, abych se ptala po podrobnějších informacích, nebo abych jim znovu sdělila svou teorii. Stejně by mě asi nikdo neposlouchal…
Nevím pořádně, co se tady děje a cítím se docela zmatená..Uvažuju o tom, že se ještě chvíli prospím a půjdu se opláchnout do koupelny..Cestou bych snad mohla odchytit někoho, kdo mi vše vysvětlil.
Tak mi vše osvětlil Riči. Sice dost ve zkratce, ale tak stačilo to. Studenti byli včera opravdu znovu v knihovně, opět s Baronem, pro zbytky knih a všelijakých stránek z knih. Něco se jim podařilo zachránit, no…Myslela jsem si, že to bude jen pár listů, ale ty stránky pokrývají jeden a půl toho velikého stolu v jídelně..! Bohužel většina stránek je prázdných, nebo nečitelných…Nevím, proč je sem nosili, když jsou vlastně k ničemu.
Konečně jsem se alespoň trochu najedla a není mi potom špatně. Sláva! Pořádně jsem se napila, protože jsem byla dost vyprahlá a s poněkud lepší náladou, ač stále ještě poněkud slabá, jsem se vydala na prohlídku přinesených knih a cárů papírů. Stačila jsem si prohlédnout jen pár hřbetů nejbližších knih a sebrat pár listů, které popadaly na zem a už vedle mě stál Riči. Tak nějak divně se tvářil a přešlapoval..A zamumlal, jestli bych si s ním na chvíli někde stranou nepromluvila. Nejdřív jsem se lekla, že jsem snad něco provedla, nebo tak, ale pak mi došlo, že to by se určitě tvářil jinak a nebral by si servítky. On zrovna asi ne…
No a protože jsem zvědavá holka a protože on není špatný kluk, šla jsem s ním do umývárny. Nikdo nikde a tak Riči tiše spustil…Nejdřív mi chvilinku trvalo, než mi došlo, co mi tam říká, protože jsem jsem to nečekala. On mi tam prostě řekl, že mě má rád..Tak jako víc..No ale že mi to nechce kazit s Henrym a že nám to přeje…No co ti budu povídat, Zápisníku, byla jsem z toho celá hin! Nikdy jsem si nepřipadal nijak extra pěkná, nebo zajímavá a teď mi dva kluci řeknou tohle..! Bylo mi Ričiho docela líto, jak tam tak přede mnou stál a červenal se. Já teda byla taky rudá, ne že ne..! Ale co jsem mu mohl říct jiného, než ho odmítnout.. Nemohla bych to Henrymu udělat. No a nehledě na to, že Orcinianta jsem si uměla představit spíš s Mayou. Dokonce jsem si už nějakou dobu (někdy kolem té soutěže v soubojích) myslela, že spolu chodí. Spletla jsem se, no…
Pak se tam začala motat Gina a my ten náš rozhovor raději ukončili.
Vrátila jsem se celá zkoprnělá a v rozpacích do jídelny, kde už seděla Maya. Přisedla jsem si k ní a vyslechla si její verzi toho, co se dělo včera. Ještě, že jsem spala! :-D
Odpoledne jsem si zase na chvíli lehla, protože jsem se zase už cítila unavená…Ještě, že je poměrně klid a neběháme nikde před červenýma..Asi bych to vzdala a zůstala někde ležet na chodbě a čekala, co se mnou provedou..Asi by mě rovnou zabili, jako toho ubohýho prváka..
Trochu jsem se upravila a vyšla na chodbu, kde jsem málem vrazila do skupinky postávajících studentů. Nakukovala jsem, proč tam tak stojí, až jsem zahlédla Ryšavého Kmotra s duchem jakési laně, či co to je. Možná malý kolouch. Duch jim vyprávěl jakýsi příběh, nebo co já vím. Přišla jsem až na konci, tak jsem z toho moudrá nebyla…