Den 22.
Ráno jsem se probudila s mizernou náladou. Všechno mě štvalo a vadilo. Určitě už na mě dopadá ponorková nemoc. Každý den vidět stejné tváře. Každý den se pohybovat mezi stejnými stěnami. A ještě k tomu v koutku mysli stále hlodá fakt, že venku je kytka, co všechno živé zabije a červení, kteří se chovají už skoro jako ta kytka.
Šla jsem se zeptat do kuchyně, jestli nechtějí s něčím pomoct. Už jsem ani nečekala, že by řekli ANO, protože prozatím jsem (mimo první den tady) byla zde k ničemu a nepotřebná. Jak jsem čekala, Ala mi řekla, že práci nemá. Za to ona nemůže, samozřejmě. Chtěla jsem prostě jen zaměstnat mozek a ruce. Když viděla, jak se asi tvářím, rychle si pospíšila s odpovědí, že po snídani bych mohla pomoct alespoň s umytím nádobí a pouklizením kuchyně. Klidně…Alespoň nějaká činnost.
Beru si tedy svůj příděl k snídani a sednu si na chvíli ke stolu. V čas, kdy jsme se domluvily, se vracím a na stole už na mě čeká kopa nádobí. Ujmu se ho a libuju si, že mi to alespoň zabere nějaký čas. Nepospíchám proto a mazlím se s každým talířem. Kate nádobí utírá a uklízí zpět do skříně.
¨Do kuchyně vtrhla Say, že jsou všude myši. Rychle tedy necháváme veškeré práce a spěšně uklízíme jídlo, které jsem si připravili mezitím k obědu. Vše putuje do kotlíků a pytlů. Pytle s moukou tahá James na pult, aby také nedošly k úhoně. Okénkem sledujeme, jak se jídelna hemží těma malýma potvorama..pak se mezi ně vmísí i přerostlé krysy rozměrů středního psa. Myší a krys se obvykle nebojím, ale tahle potvora mě poněkud zaskočila.Musela nějak ucítit jídlo, protože se vydala k nám a vyskočila na parapet výdejního okénka. Pak už netrvalo moc a dostala se do kuchyně. Za ní přiběhlo pár malých krys. Snažili jsme se je zahnat dupáním a postrkováním, ale to na ně neplatilo. A pak! Všichni jsme zůstali stát jako opaření, když se se zařinčením rozpohybovalo brnění, které doposud stálo v rohu kuchyně a mě osobně jen překáželo. Pobilo všechny ty chlupaté potvory, co se dostaly do kuchyně a my jen nevěřícně koukali s otevřenou pusou.
Když jsme se vzpamatovali, vytvořili jsme provizorní zátarasu ve výdejním okně z kotlíků a různého nádobí.
Mezírkama sledujeme, jak se ostatní děti snaží pobít zbývající krysy (i ty veliké), ale marně. Oni snad ještě přibývají! Ke všemu ty přerostlé potvory koušou..! Say se na to už nemůže koukat a tak vyzbrojená hůlkou jde na pomoc ostatním dětem. Zavíráme za ní dveře ve snaze zabránit dalšímu vniknutí krys do kuchyně, ale marně…Znovu se snažíme uchránit jídlo, ale ty megamyši se pustí i do skříní, které během chvilky dost rozkoušou. S Alou jsme se je pokoušely zahnat kotlíkama – házeli jsme je po nich – ale spíš jsme je jen rozzuřily. Ve chvíli, kdy jsem byla docela obklíčená velikýma krysama, zasáhlo znovu brnění. Spása naše! Pozabíjelo ty potkany, nebo co a vydalo se na pomoc i na chodbu. Já s Jamesem jsme mezitím rychle uklízeli mrtvoly krys do koše. Přeci jen jsme v kuchyni. A řeknu vám, nebylo to nic příjemného! :oP
Brnění zasáhlo ještě několikrát. Dokonce se v kuchyni ukázalo i nějaké druhé brnění… Když bylo po všem a my se dali do uklízení, našla jsem na zemi hůlku. Zkusmo jsem s ní máchla a hůlka na mě reagovala. Jak moc jsem si jí chtěla nechat! Nakonec mi ale svědomí nedalo a já se začala shánět po jejím majiteli. Say někde zjistila, že patří snad nějaké prvačce a pak mi jí vlastně zabavila. Nebo ně, zabavila..Prostě se zeptala, jestli si jí může půjčit a už mi ji nevrátila..Takže tak. Snad jí ta holka dohledá.
Uklízíme všechen nepořádek, který krysy natropily. Hledáme jídlo, které jsme ve spěchu naházeli všude možně i nemožně. Jisté množství jídla je v železné truhličce, kam ho Ala schovala při jednom z „nájezdů“ krys. Železo nerozkousaj. Byl to opravdu dobrý nápad.
Když jsme už vše poklidili (Say vyčistila podlahu kouzlem), přiřítil se Protiva a začal dělat spoušť! Rozházel nám všude košíky a vysypal několik pytlů s moukou. Zmetek malej! Vážně mě dopálil. Díky jeho řádění jsme přehlédli příchod profesora Thruffla. Jak jsem zjistila později, Protiva ho k nám přivedl. To ho ale neopravňuje nám tu dělat binec!
Docela se mi ulevilo, když jsem zjistila, že tu profesor je. Jako Baron nás také chrání a pomáhá nám, ale profesor (živý) je profesor.